Už jako malé dítě jsem měl problémy s váhou. Ačkoli doktorka kladla mé matce na srdce, aby se mnou začala něco dělat, dokud není pozdě, rodiče zastávali názor, že je spokojenost jejich syna důležitější než váha. Proto mi nikdy nebylo, pokud jde o jídlo a dobroty, nic odepíráno. Ba spíše naopak.
Uvědomoval jsem si, že jsem při těle
Během dospívání jsem si na sobě samozřejmě všímal, že jsem při těle. Vedle vypracovaných figur mých spolužáků jsem vypadal jako váleček. Zažité návyky, které jsem měl vryté pod kůží už od raného dětství, však byly daleko silnější než moje vůle. Proto, ačkoli jsem při pohledu do zrcadla sám od sebe často odvracel zrak, jsem se svou váhou nic nedělal.
Zdroj: 123RF.COM
Ztrapnila mě před kamarádkami
Když mi bylo dvacet, zamiloval jsem se do sousedky. S dívkami jsem příliš zkušeností neměl, proto mi trvalo strašně dlouho, než jsem se vůbec odhodlal k tomu, abych ji pozval na rande. Když už k tomu přeci jen došlo a já tu dívku s obrovským knedlíkem v krku pozval do kina, vysmála se mi. A aby toho nebylo málo, udělala to před partou svých kamarádek.
Její slova si pamatuji úplně přesně: „Myslíš, že bych si něco začala s takovým špekem, jako jsi ty?“ Smála se a opovržlivě si mě měřila od hlavy až k patě. „To bych si teda dala, chodit s takovým tlustoprdem,“ setřela mě a společně s kamarádkami se od srdce smála na můj účet. Tehdy jsem se cítil strašně poníženě.
Zdroj: 123RF.COM
Byla důvod, pro který jsem začal hubnout
Právě tato slečna nakonec byla mou motivací, proč jsem se snažil zhubnout. Myslel jsem si, že když zhubnu, bude o mě mít zájem. Až tak bláhově naivní jsem tenkrát byl. Přede mnou ale stála hodně dlouhá cesta, která se protáhla na několik let.
Stálo mě to hodně dřiny, několikrát jsem měl chuť to vzdát a na všechno se vykašlat. Po sedmi letech se mi ale podařilo něco neuvěřitelného: z původních 140 kilogramů jsem zhubl na 90 kilogramů. Podstoupil jsem i několik operací, především odstranění přebytečné kůže, a stal se ze mě úplně jiný člověk.
Potkali jsme se po letech
Nyní konečně vím, jaké to je, když se za vámi ženy na ulici otočí, nebo když vás samy od sebe osloví v baru. Nikdy předtím se mi o ničem podobném ani nezdálo, proto se mi nikdo nemůže divit, že si jejich pozornost náležitě užívám.
Před několika měsíci jsme se opět potkali s Luckou – tou slečnou, do které jsem byl blázen a kvůli které jsem zhubl. Byla pořád stejně krásná a najednou o mě projevila zájem, což mě překvapilo. Měl jsem být štěstím bez sebe, vždyť ona se mi doslova sama od sebe nabízela! Jenže něco uvnitř mě mi řeklo, že ona si mě nezaslouží. Před několika lety mě ošklivě odmítla kvůli nadváze. Neměla o mě zájem, když jsem byl při těle. A teď zase nemám zájem já o ni.
Autor: Nikol Kolomazníková
