Marek (45): Práci milovala více než naše dítě: Dcera roky bojovala o přízeň vlastní mámy

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 236
muz 236

Stává se nám stále častěji, že nám e-mailem přijde příběh psaný mužem. I počet našich pánských čtenářů viditelně roste, s čímž souvisí i narůstající počet životních příběhů, se kterými se nám muži svěřují. Jako třeba Marek – milující táta dcerky Anežky, který nám svůj příběh poslal e-mailem. Přečtěte si proto dnes příběh tohoto velkého sympaťáka.

Byl jsem nadšený, když mi manželka oznámila, že je těhotná. Na ní však bylo vidět, že z toho až takovou radost nemá. Ba dokonce mi přišlo, že je snad naštvaná. O miminko jsme se sice nesnažili, ale já byl přesvědčený, že se mu ani nebráníme. Moje žena to ale očividně vnímala úplně jinak než já.

Krátce po porodu si se mnou vyměnila role

Manželka těhotenství nějak přetrpěla, ale netajila se tím, že si to dobrovolně nevybrala. Po porodu, u kterého jsem nesměl chybět a který považuji za emočně nejsilnější zážitek mého života, zůstala doma s dcerou necelých šest měsíců. Poté mi navrhla, abychom si vyměnili role. Já šel na mateřskou, ona zase zpátky do práce.

Práce totiž byla manželčin největší koníček. Nemluvila o ničem jiném než o tom, že se nemůže dočkat, až se opět vrátí k tomu, co miluje.

Dcera se na maminku hodně ptala, ta pořád nebyla doma

Roky plynuly a dcera nám doslova rostla před očima. Čím byla starší, tím více se zajímala, proč není maminka tak často doma – moje žena totiž většinu času trávila v práci, kde získala vedoucí pozici a zaměstnání jí bralo spoustu času. Malé dítě ale nedokáže pochopit takové věci, proto se ženy ptala, proč není více času doma. A moje manželka? Ta jí vždycky odsekla, že vydělává peníze, aby mohla mít hračky.

Na dceři bylo vidět, že by byla mnohem raději, kdyby s mámou mohla trávit více času. Na co jí byly hračky, když mámu vídala prakticky jen o víkendech a očividně jí chyběla?

Neprojevovala zájem o trávení času s dcerou

Anežka se snažila ukrást pro sebe máminu pozornost pokaždé, když byla zrovna doma – a to nebývalo často. Chtěla si s ní kreslit, vyrábět, hrát si s panenkami. Moje žena ale o nic z toho zájem neměla. Kdykoli za ní dcera přišla s chutí něco společně podniknout, manželka ji odbyla nějakou výmluvou – zpravidla tím, že má moc práce.

Zanedbávala svoje dítě, došlo jí to příliš pozdě

Naše dcera před několika měsíci oslavila dvacáté narozeniny, stala se z ní dospělá žena, což mi trochu trhá srdce. Manželce nakonec došlo, že na dceru hodně kašlala – bohužel si to uvědomila pozdě. Když totiž začala projevovat zájem moje žena, přestala ho projevovat Anežka. A já jsem se jí upřímně ani trochu nedivil. Roky bojovala o máminu přízeň, dělila se o její čas s prací a nikdy tento boj nevyhrála.

Manželka ví, že to pokazila. Ale už je pozdě. Mělo jí dojít mnohem dříve, že práce počká, protože dítě je vždy na prvním místě.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články