Lukáš (49): Ozvala se rána a já zpanikařil. Z toho, co se mi stalo, mám noční můry ještě teď

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz panika
Zdroj: Shutterstock

Lukáš studoval na informačního technika, ale práce za počítačem ho nenaplňovala. I když si díky modernímu povolání dokázal vydělat pěkné peníze, chyběla mu pořádná práce rukama.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Proto už před lety začal jezdit se svým kamarádem Tomášem na melouchy. Tomáš byl pokrývač a Lukáš toho od něho hodně odkoukal. O víkendech a volných dnech jezdívali spolu opravovat střechy.

Práce je to dobře placená, ale vesměs nudná

„Svoji práci mám rád,“ píše Lukáš hned na úvod svého e-mailu, který nám poslal. Rozepsal se o tom, že několik hodin denně prosedí za monitorem počítače, a ačkoli má mnohdy na starost velké úkoly a zakázky, pracuje vesměs jen s myší a klávesnicí.

Odmalička byl veden k tomu, že chlapská práce je ta, která se dělá rukama. Jeho tatínek byl zedník a Lukáš cítil, že i on potřebuje dělat něco rukama.

Všechno jsem od něho odkoukal

„Můj kamarád Tomáš je pokrývač,“ pokračuje Lukáš. „Často jsem obdivoval jeho šikovnost a také fakt, že se nebojí pohybovat po střechách,“ dodává.

Byl to právě Tomáš, který svému kamarádovi už před lety nabídl, aby ho doprovázel. Kamarádi začali společně jezdit opravovat staré střechy a dělat nové.

„Práce IT technika je sice fajn a dobře placená, ale zapojit ruce a pořádně se u toho zapotit, to je teprve ono,“ svěřuje se Lukáš, který za ty roky od vyučeného kamaráda všechno odkoukal.

Na ten den nikdy nezapomenu

Byla sobota a Lukáš svého kamaráda opět doprovázel na akci, kterou měl domluvenou. V sousedním městě měl známému opravit střechu na chatě, kterou před nedávnem koupil.

„Dělali jsme to společně už roky, na střeše jsem se dokázal pohybovat beze strachu stejně jako Tomáš,“ vysvětluje Lukáš. „Byli jsme sehraná dvojka!“

Práce jim šla pěkně od ruky. Lukáš sebe a kamaráda nezapomněl pochválit. Jenže pak se stalo něco, s čím ani jeden z nich nepočítal. Na ten den bude Lukáš vzpomínat do konce života.

Ozvala se rána a já dostal strach

„Ozvala se hrozná rána a pak jsem zaslechl kamarádův křik,“ popisuje okamžiky, které mu nahnaly pořádný strach. „Prvních pár vteřin jsem nevěděl, co mám dělat,“ píše.

Pod kamarádem Tomášem se v jednom místě propadla střecha a Tomáš zmizel Lukášovi z očí. Lukáš se netajil tím, že mu hlavou proběhla ta nejhorší možná představa.

„Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem po té ráně uslyšel kamaráda naříkat,“ píše. „Bál jsem se, že to nepřežil, byla to docela výška,“ vysvětluje. Lukáš zavolal sanitku, která kamaráda odvezla. V nemocnici lékaři zhodnotili, že se mu nic vážného nestalo.

„Už je to nějaká doba, co se to stalo. Tomáš je dávno v pohodě a opět vesele leze po střechách,“ dozvídáme se. „Občas se ale stane, že mě ta rána, kamarádův křik a pár vteřin děsivého ticha probudí ze spaní,“ přiznává na závěr.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články