Ludvík (31): Dcera přinesla ze školky něco nechutného. Z tohohle by chytil amok i vaši manželku

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz plnovous
Zdroj: Shutterstock

Malé děti často přemýšlejí jinak než dospělí lidé. Jejich fantazie a pohled na svět je odlišný od toho našeho. Mnohdy pro jejich nápady nemáme pochopení, je ale potřeba zachovat chladnou hlavu a na věci se podívat očima malého dítěte.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Je to naše malá uličnice

„Naše dcerka Adélka byla už od prvních měsíců svého života plná touhy po poznávání nových věcí. Nebyl v tom jen hlad, když jsem se k ní blížil s lahví Sunaru a pozorovala mě svýma zvídavýma očima.“

Jak šel čas a Adélka rosta, její touha po poznání se stávala náročnější na nervy jejích rodičů. „Byla to klasika, prozkoumávala všechno, co jí přišlo pod ruce. Museli jsme všechno nebezpečné schovávat, jednou vlezla do skříňky pod linkou a během pěti minut, než jsem se za ní vrátil, vymotala všechny role toaletního papíru.“

Miluje všechno živé

„Postupně jsme začali zjišťovat, že ji nejvíc zajímají všechna živá zvířátka. Hned po televizních reklamách byly vždycky její nejoblíbenější pořady ze zvířecí říše. Jako malá máchala rukama a všechny ty tvory napodobovala.“

Ludvík dodal, že Adélka dostala jako dárek při své první návštěvě školky malého chlupatého králíka, ze kterého byla opravdu nadšená. „Chovala se k němu tak jemně, rád u ní vždycky seděl a nechal se drbat za ušima,“ dodal.

O rok později ale jejich malá uličnice přinesla ze školky něco, co nebylo chundelaté jako její ušatý kamarád. Jenže ona nedělá rozdíly a to je ten krásný dětský pohled.

Byl to dárek pro tatínka

„Když ten den Adélku manželka přivedla domů ze školky, přišla po chvíli ke mně a zašeptala mi do ucha, že mám jít za ní do pokojíčku, kde pro mě něco má.

Otevřela svůj malý růžový batůžek, zašmátrala v něm svojí ručkou a vytáhla obřího žabáka,“ řekl Ludvík a začal se smát.

Jako vysvětlení mu jeho dcerka řekla, že jim paní učitelka ten den četla pohádku, kdy se z žáby stane krásná princezna, když ji políbí princ.

„Hřálo mě to u srdce, protože mi řekla, že já jsem ten princ. Teď už jsem se nemohl nechat zahanbit a žabáka jsem opravdu políbil. Naštěstí to nebyla ropucha.“

Adélka nakonec pochopila, že je žába ještě malá na to, aby se z ní stala princezna, a že ji musí zatím na pár let pustit na svobodu.

Ještě před tím ji ale nalíčili na maminku do kuchyně a nezažili spolu větší zábavu, než když pozorovali, jak se může máma zbláznit z žáby ve dřezu.

Autor: René Podhrázský


Související články