Luděk (52): Začal jsem pracovat v novém kolektivu. Ta zkušenost mi vrátila mé ztracené mládí

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz usmev
Zdroj: Shutterstock

Hlavně neusnout na vavřínech. Toto sousloví často slýcháme, ale těžko se uvádí do praxe po desítkách let stejnotvárné práce a pohodlného života. Náš čtenář se ale rozhodl vystoupit ze svojí komfortní zóny a vyplatilo se mu to.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nevěděl jsem, jak jí to říct

„Moje rozhodnutí skončit v zaměstnání bylo už delší dobu na spadnutí. Pracoval jsem jako manažer týmu lidí, kteří se za ta léta stali mými dobrými přáteli, ale z hlediska mojí spokojenosti už mě ta práce nijak nenaplňovala,“ svěřil se Luděk.

Poslední kapka, která ho přiměla firmu opustit, byla, když k nim nastoupil nový ředitel a ten si s naším čtenářem nekápl do noty. Neshodovali se na tom, jak Luděk vede svůj tým. Snažil prosadit svůj názor, ale neúspěšně. Nezbývalo než se rozloučit.

„Výpověď jsem podal sám a zbývaly mi dva měsíce na to, abych to oznámil svojí manželce. Hodně mi v tom pomohlo, že jsem v tomto mezidobí rozesílal životopisy na všechny strany a k mému překvapení o mě byl zájem,“ dodává.

Bylo to jak v Jiříkově vidění

Hned, jak Luďka přijali do nové práce, bez prodlení všechno svojí ženě oznámil. „Nechtěl jsem jí lhát nebo něco zatajovat, jen jsem ji nechtěl stresovat, dokud si něco nenajdu.“

Jeho žena naštěstí všechno pochopila, ale měla obavy, aby po tolika letech ve stejné práci byl schopen vše nové pojmout. Což nebyla jen její obava. Luděk měl taky obavy, ale na druhou stranu ho hnalo kupředu to nové, co ho čeká.

„Hned první den jsem se na recepci setkal s Kamilou, vysokou okatou ředitelkou ve skvěle padnoucím kostýmku. V té chvíli jsem si říkal, že moje nejoblíbenější kostkovaná košile nebyla zrovna nejlepší volba,“ říká.

Jeho obavy ale nebyly na místě. Jakmile vešli do velké haly plné mladých kolegů, zjistil, že tady panuje pohoda a volnost. „Když kolem mě prošel chlápek s dredy a hned za ním slečna s propíchnutým nosem, nijak mě to nepohoršilo, právě naopak. Cítil jsem se skvěle.“

Po roce je to pořád lepší a lepší

Bylo vidět, že je Luděk stále kreativní a schopný manažer. Se svým mladým týmem se rychle sžil a po několika měsících přinášeli firmě největší zisky. S ředitelkou chodívá pravidelně na neformální obědy a stali se z nich přátelé.

„Moje žena mí říká, že jsem chytil druhou mízu, ale je ráda, že se to týká jen práce a nenašel jsem si nějakou mladou milenku. Je pravda, že některé mladší kolegyně po mně pokukují. To mi dodává ještě větší motivaci, ale většina mě bere jako takového pracovního tátu,“ uzavírá.

Autor: René Podhrázský

Související články