Luboš (45): Manželka mě nechce pouštět na pivo. Její důvod by vám přišel trapný

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz smutny
Zdroj: Shutterstock

Vždycky jsem si zakládal na tom, že členové mojí rodiny pro mě budou za každých okolností hrát hlavní roli v mém životě. Unáhlil jsem se a teď jsem je všechny musel postavit na druhou kolej.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Všichni jsme se často stýkali

Dokud jsem bydlel v mém rodném městě, stýkal jsem se s některými členy naší rodiny docela běžně. Nechápal jsem lidi, kteří kontakty přeruší a o své rodinné příslušníky nemají zájem.

Častokrát jsme u mé tety z „druhého kolena“ pořádali srazy, kam celá široká rodiny vždycky dorazila, a skvěle jsme se bavili. Můj táta rád udil klobásy, makrely a další pochoutky, které pak všem nadšeně rozdával.

Mám na to vzpomínky odmalička. Byly to krásné časy. Teď je ale všechno jinak a já začínám litovat toho, že jsem dal přednost něčemu jinému. Zbyly mi jen fotky na památku.

Donutila mě, ať se odstěhujeme

Moji bývalou přítelkyni měli všichni rádi. Častokrát byla na srazech s námi a všem vyprávěla veselé historky z našich dovolených a cest za dobrodružstvím. Bohužel nám to ale nevyšlo a rozešli jsme se. Celou moji početnou rodinu znala a se všemi se přátelila. Nabídl jsem jí tedy, že se samozřejmě může se všemi dál stýkat.

Po čase do mého života vstoupila nová žena. Marika ale není vůbec společenská. Má jen pár kamarádek z práce, ty jsem ale ještě neviděl. Nikdy neměla zájem o to, aby se mnou někam chodila.

Byl jsem zaslepený. Teď už vím, že se mě snažila odtrhnout od všech lidí, se kterými jsem se stýkal. Donutila mě, abychom se odstěhovali do jiného města, kde jsem nikoho neznal, do bytu, který zdědila po svojí babičce.

Jsem teď úplně odloučený

Žijeme spolu daleko od všech lidí, které jsem měl rád. Teprve nedávno mi došlo, že je něco špatně. Na začátku mi nevadilo být jenom s Marikou, ale ona mě už nechce pouštět ani na pivo s kolegy z nové práce.

Když mi volá někdo z rodiny a ptá se, jak se mám, odpovídám jen s falešným úsměvem, že je nám dobře a že se snažíme o miminko. To je sice pravda, ale podle mě by bylo nejspíš lepší, kdybych tu snahu vzdal a vrátil se ke svému starému životu, který jsem měl tak rád.

Autor: René Podhrázský

Související články