Luboš (44): Manželka se mi přiznala, co se jí stalo v práci. Poraďte mi, jak mám s touto informací naložit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 45
Zdroj: Shutterstock

Žena se domů z práce vrátila s ponurou náladou. Z jejího výrazu bylo patrné, že plakala. Chvíli jsem váhal, zda se jí hned zeptat, co se přihodilo. Nakonec jsem počkal, až mi sama začala svoji zkušenost vyprávět. Tomu, co mi během vzlykání a polykání slz povídala, se mi ani nechtělo věřit.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nejdříve mnou projela vlna vzteku. Cítil jsem potřebu svoji ženu ochránit před těmi, kteří jí očividně v práci ublížili. Přesto mi na té její historce něco nesedělo…

Sama se svěřila, že ji v práci šeredně osočili

Takhle nešťastnou jsem svoji ženu už dlouho neviděl. Nebyla ten typ člověka, který by se z něčeho zhroutil. Toho dne se ale z práce vrátila s náladou pod psa.

Začala mi vyprávět, co se v práci přihodilo. Po obědě za ní přispěchala rozzlobená kolegyně a nehezky ji osočila z krádeže jejího zlatého náramku. Ten si měla údajně nechat v šuplíku svého stolu.

Manželka seděla přímo přede mnou, uplakaný obličej schovávala do dlaní. Kolegyně prý na ni křičela a nadávala jí do zlodějek. Ona ale přece nic neudělala!

Cítila se ponížená

Bylo mi manželky moc líto. Svěřila se mi, jak poníženě se cítila. Během chvíle se totiž u jejího stolu sešlo hned několik dalších kolegů. Všichni přihlíželi té trapné situaci.

Kolegyně si stála za tím, že jí náramek odcizila moje žena. Ta se nadále bránila, že nic takového neudělala. Když mi to vyprávěla, nenapadlo mě, že by to mohlo být jinak. Byla to přece moje žena, kterou znám už dvacet let.

Nakonec se o rozepři na pracovišti doslechla i nadřízená. Ta moji ženu vyzvala, aby jí ukázala obsah kabelky a pracovního stolu. V ten moment jsem cítil hrozný vztek. Bylo mi jasné, jak trapně se moje manželka musela cítit…

Stále trvala na tom, že nic neudělala

Byl jsem doslova v šoku, když manželčino vyprávění dospělo do okamžiku, kdy se náramek opravdu našel. V tzv. tajné kapsy její kabelky. Tehdy se mi na tom celém zdálo něco divného.

Manželka mi tvrdila, že jí to do kabelky někdo musel narafičit, a přesně tohle řekla i všem, kteří byli toho incidentu svědky. Jenže jí nikdo nevěřil. A přiznám se, že i mně se to zdálo divné. Nejsou to přece holky někde na základní škole, které by si dělaly takové naschvály.

Tohle jsem od své ženy nečekal

Manželka ještě chvíli trvala na tom, že ona je v tom nevinně a náramek jí musel do kabelky někdo schovat v době, kdy byla na obědě. Asi vycítila, že se mi to nezdá, možná dokonce, že jí nevěřím. A pak řekla něco, co mi vyrazilo dech.

Pravda totiž byla úplně někde jinde. Náramek skutečně ukradla moje žena – ta žena, se kterou jsem ženatý už dvacet let a o které jsem si myslel, že ji dokonale znám. Neznám.

Přiznala mi, že měla nutkavou potřebu ten náramek vzít. A že to nebylo poprvé, co se něco takového stalo. Prý si uvědomuje, že má problém, a chce ho řešit. Stále se mi to zdá jako ve snu. Moje žena a kleptomanka? Tohle jsem od ní rozhodně nečekal. Teď nevím, co mám dělat.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články