Luboš (43): To, co jsem našel před domem ve sněhu, mě naprosto vyděsilo. Nepochopíte, čeho jsou lidé schopní

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz zima 1
Zdroj: Shutterstock

O lidské krutosti se na vlastní oči přesvědčil Luboš. Ráno odcházel do práce a zaslechl podivné zvuky. Bylo štěstí, že se nerozhodl je ignorovat. Kdo ví, jak by to dopadlo.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Do práce odcházím ještě před pátou ráno. Vyšel jsem ze dveří a kousek od auta jsem zaslechl zvuk, jehož původ jsem si hned nedokázal vysvětlit.

Co to bylo?

Každé ráno je pro mě stejné jako to předchozí. Do práce odjíždím ve stejný čas, je to už taková zažitá rutina.

Zamkl jsem za sebou domovní dveře a kráčel k autu. Už jsem přemýšlel nad úkoly, které musím ten den stihnout.

Pak jsem uslyšel divný zvuk. Zastavil jsem se a čekal, zda se ozve znovu. Hned mi nedošlo, co to vlastně slyším, a sám sebe jsem se ptal, co to může být.

Obsah krabice mě vyděsil

Byla ještě tma, přesto jsem se rozhlížel kolem sebe a snažil se přijít na to, odkud ty zvuky vychází. Byly slyšet jen nepatrně, ale v tom ranním tichu jsem je přesto slyšel.

Kousek opodál ležela zabořená ve sněhu krabice. S bušícím srdcem jsem k ní vykročil. Netušil jsem, co by mohlo být uvnitř. Její obsah mě ale vyděsil.

Uvnitř papírové, navíc už napůl rozmočené krabice, se k sobě tulila tři úplně maličkatá štěňata. Právě ona vydávala ten zvuk.

Manželka to obrečela

Vzal jsem štěňata i s krabicí do domu a probudil jsem manželku. Když jsem jí objasnil situaci, kde jsem ty nebohé pejsky našel, začala brečet.

Řešili jsme, co s nimi. Manželku napadlo zavolat do útulku, ale tam nám řekli, že takto malá štěňata, která byla očividně krátce po narození, neberou.

Zavolal jsem ještě na odchytovou stanici. Ani tam jsem ale nepořídil, dokonce mi nepříjemná paní poradila, jak s nechtěnými psy naložit. A to dost nehumánním způsobem.

Pomohl nám soused

Začal jsem panikařit. Nedokázal jsem si představit, že se zbavím tak bezbranných malých pejsků. Jenže co s nimi? Bez pomoci neměli šanci.

I když bylo krátce po páté ráno, probudil jsem souseda. Choval psy, proto jsem spoléhal, že nám pomůže. A naštěstí ano.

Nad malými pejsky jsme se shodli, že někteří lidé jsou hyeny. Jak někdo může vyhodit do mrazu čerstvě narozená štěňata?

Možná jsme měli štěstí v neštěstí, sousedova fena měla zrovna štěňata a spuštěnou laktaci. Ochotný soused souhlasil, že štěňata k feně vezme. Nezbývalo než doufat, že se jich ujme.

Budeme mít doma tři malé hafany

Jak velkou jsme měli kliku, když se sousedovic fena ochotně postarala o cizí pejsky! Nechala je pít společně se svými štěňaty a nehnula nad tím brvou.

Jen co se pejsci trochu vzpamatují a povyrostou, vezmeme je k sobě. Žena za nimi s dětmi chodí každý den, přilnuli jsme k nim všichni. Tak si je necháme.

Přesto mě zaráží, jak jsou někteří lidé odporní. Kdo může něco takového udělat?!

Autor: Natálie Kabourková

Související články