Luboš (41): Ze šuplíku mi zmizela choulostivá věc. Když jsem zjistil, kde se nachází, myslel jsem, že se hanbou propadnu

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz zima 1
Zdroj: Shutterstock

Oslava čtyřicátých narozenin byla pro Luboše nezapomenutelná. Sešla se skoro dvacítka přátel se spoustou dárků, které mu budou ještě dlouho připomínat, že není tak starý, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Hračky pro dospělé

„Dostal jsem totiž hodně erotických hraček. Z některých byla nadšená spíš žena, jiné potěšily pouze mě,“ vzpomíná Luboš na oslavu svých narozenin.

Jedním z dárků byla i nafukovací panna. „Ne, že bych ji potřeboval,“ doplňuje Luboš, „manželka mi bohatě stačí.“

„Různých udělátek zlepšujících partnerské radovánky se v naší domácnosti rázem ocitlo víc, než bychom zvládli spolehlivě ukrýt. Některé tak skončily nestřežené ve skříni v ložnici či v šuplíku nočního stolku.

Čas od času si sedmiletá dcera vlezla do onoho šuplíku, aniž by tušila, k čemu slouží. Devítiletý syn zase rád skákal po nafukovací panně. „Samozřejmě jsme se snažili jim tyto věci brát, ale znáte děti. Vlezou, kam nemají, a všechno uhlídat nedokážete,“ přiznává Luboš.

Telefon od souseda

Jedno páteční odpoledne zazvonil Lubošovi telefon. Volal soused a nemohl zadržet smích. „Ptal jsem se ho, co se děje,“ líčí Luboš. Po chvíli vysvětlování vyšlo najevo, že děti si k sousedům do bazénu přinesly neobvyklé lehátko do vody.

„Asi byla chyba, že jsme jim nezakázali pátrat v našich šuplících a hračky pro dospělé před nimi lépe neschovali,“ připouští Luboš. Na lítost už ale bylo pozdě.

Děti si pro relaxaci v sousedově bazénu vzaly místo lehátka nafukovací pannu. „Při vzpomínce na našeho devítiletého syna ležícího na vodě na té figuríně souseda ještě dlouho přepadaly záchvaty smíchu,“ vypráví dál Luboš.

„U mě to však bylo trochu horší. Propadal jsem se hanbou,“ doplňuje. To ale nebylo nic proti tomu, co následovalo.

Celé ulici pro smích

„Soused držel jazyk za zuby a snažil se o celé záležitosti nikde nezmiňovat.

Jeho žena to ale nevydržela a prořekla se. Od té doby se nám všichni smějí,“ vypravuje Luboš a dodává: „Na druhou stranu jsme ale sousedy začali rozlišovat. Někteří jsou škodolibí, jiní soucitně chápou, že s malými dětmi to občas není jednoduché.“

„Když se na celou tuto epizodu podívám s nadhledem, byla nám vlastně v něčem užitečná. Sice od té doby čekám, kdo zase vymyslí nějakou narážku na naše rodinné soužití.

Ale také jsem poznal mezi sousedy několik opravdu fajn lidí, kteří se čas od času zastaví na kávu a společně prohodíme pár slov,“ uzavírá Luboš a konstatuje: „Nakonec všechno zlé je k něčemu dobré.“

Autor: Kamila Mertlová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články