Když se s bláznivým nápadem Leošovi jeho žena svěřila poprvé, začal se tomu smát. Ani v nejmenším nevěřil tomu, že by něco takového vůbec mohlo fungovat. I to byl důvod, proč s plánem své ženy Mirky nesouhlasil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Leoš si dokonce myslel, že si z něho jeho manželka dělá legraci. O něčem takovém totiž ještě nikdy neslyšel, natož aby danou věc snad sám realizoval.
Prý se o tom dočetla na internetu
Díval jsem se zrovna v televizi na fotbal a moje žena mě při tom neustále rušila. Před nějakým časem si s pomocí naší dcery založila profil na nějaké sociální síti a právě tam se dočetla o té bláznivé věci, se kterou mě začala otravovat.
Prý tam objevila nešťastné maminky, které mezi sebou řešily, že třeba nemají hlídání pro své děti, když potřebují k lékaři nebo nakoupit.
Když fotbal skončil, konečně získala moji pozornost. Svěřila se mi se svými plány. Přišlo mi to přinejmenším absurdní.
Nenechala si to vymluvit a přemlouvala mě, ať do toho jdu také
Když zjistila, že u mě nepochodí, rozhodně se nevzdala. Mluvila o tom každý den a snažila se mě přesvědčit, jak je to dobrý nápad.
Nejdříve jsem odolával, vždycky jsem si našel nějakou výmluvu. Postupně mě ale manželka začala nahlodávat, až jsem s tím nakonec souhlasil.
Domluvili jsme se, že to zkusíme. Stali jsme se babičkou a dědečkem „na půjčování“. Manželka to zveřejnila na té sociální síti a čekali jsme, jestli se vůbec někdo ozve.
Nevěřil jsem tomu, ale nyní bych neměnil!
Do toho nápadu, že bychom se mohli hlídat cizí děti, manželku dohnala skutečnost, že jsme nikdy neměli děti, a tím pádem ani vlastní vnoučata.
O děti jsme se sice snažili, ale osud nám nebyl nakloněn. Samozřejmě i mně děti nebo vnoučata chyběly, očividně ale ne tolik jako mojí ženě.
Zpočátku jsem tomu nevěřil, ale když se po pár dnech ozvala první maminka, která projevila zájem, začal jsem se těšit, co s manželkou zažijeme.
Užíváme si vypůjčená vnoučátka a je to super!
Jako první se nám ozvala maminka čtyřleté Zuzanky, která neměla rodiče a neměl jí kdo dceru pohlídat. Hned jsme si padli do oka jak s ní, tak s malou princeznou. Několikrát do týdne vyzvedneme ji ze školky a hlídáme.
Už je to půl roku, co jsme s tímhle začali. Nyní si užíváme vypůjčená vnoučátka – máme jich celkem pět a všechny děti jsou úžasné.
Nejdříve jsem měl ženu za blázna, ale nyní jsem jí vděčný, protože do našeho života vnesla štěstí, které nám po mnoho let nebylo dopřáno.
Autor: Nikol Kolomazníková
