Svoji ženu Michalu má Leoš rád. Už delší dobu má ale pocit, že ona sama si připadá nezajímavá, a proto využívá jeho, aby se stala populární mezi přáteli. Vypráví historky, které se nikdy nestaly, překrucuje skutečnost a z Leoše dělá blázna. Ona sice díky tomu mezi přáteli vyčnívá, Leoš je ale všem pro smích.
Leoš si nedokáže manželčino chování vysvětlit. „Zamiloval jsem se do ní proto, že mi přišla zajímavá. Nemusí si vymýšlet, aby se blýskla před jinými. A už vůbec mě nemusí pomlouvat,“ svěřuje se.
Začalo to mezi přáteli. Smála se mi, že to moc prožívám
Leoš vzpomíná, že zhruba před rokem zaznamenal manželčino chování poprvé. Sešli se tehdy s přáteli a s rodinou na malém posezení. „Moje žena vyprávěla historky z našich společných cest na kole. Jenomže spoustu informací si přikrášlila a ze mě udělala někoho, kdo se na rovné cestě stokrát vyboural,“ vzpomíná čtenář.
Když se pak večer ženy ptal, proč si tolik vymýšlela, řekla mu, že to byla jenom sranda a že chtěla pobavit hosty. „Řekl jsem jí, že mě ponižuje, ale ona se mi smála, že to až moc prožívám.“
O pár dní později se podobná situace opakovala. „Seděli jsme s Michalou a jedním mým dobrým přítelem venku na kávě. Ona si asi připadala nezapojená, proto začala vyprávět historky z mého dětství. Jenomže opět byla většina z nich vymyšlená. Já jsem přidal pár příběhů z jejího mládí, které byly skutečné. Večer mi samozřejmě vynadala, že ji nemám ponižovat.“
Stala se z toho běžná záležitost. Vypráví o mně celé vesnici
Leošova žena je dnes ve vesnici velmi oblíbená. Ve skutečnosti o ní ale nikdo nic neví. Všichni ji znají jenom proto, že je zábavná. „Každého dokáže rozesmát vymyšlenou historkou o tom, jak jsem boural auto nebo se popral s mladším bratrem, když jsem byl ještě kluk. Já se pak mezi řečí od kamarádů o sobě dozvídám věci, které jsem netušil.“
Problém je v tom, že Leošovi už pomalu nikdo nevěří. Když se totiž brání, že si to jeho žena vymyslela, všichni se smějí, že se nemá za co stydět. „Nedávno jsem se zastavil v práci na chodbě s uklízečkou. Dokonce i ona se mi smála za to, jak mě kdysi pokousal pes a od té doby se jich bojím. Je to nesmysl, protože psa jsem vždycky chtěl. Ale už ani nemám sílu se bránit.“
Leoš svou ženu miluje. Mnohokrát ji prosil, aby s historkami přestala. Ona občas slíbí, že toho nechá, ve výsledku ale neudělá žádnou změnu. „Asi to k ní patří. Ona není špatný člověk. Štve mě, ale kvůli tomu manželství neopustím. Musím se holt smířit s tím, že jsem ve vesnici za šaška.“
Autor: Šárka Cvrkalová
