Lence se podařilo něco, o čem mnoho lidí tajně sní, ale ne vždy se na ně usměje štěstí. Vsadila si totiž ve známé loterii a vyhrála pěknou sumu peněz. Sama své výhře zpočátku ani nechtěla věřit. Nestávalo se často, aby si šla vsadit. Natož pak, aby skutečně trefila ta správná čísla!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nebylo to poprvé, kdy Lucie zkusila potrápit štěstěnu a vsadila si. Na tiket ale tentokrát napsala čísla, která jí poradil blízký člověk. Byla to její babička Jiřinka.
Manžel vždycky říkává, že je to škoda peněz
Nesázím nikterak často. Rozhodně ne s takovou železnou pravidelností, jako moje kolegyně Petra. Ta totiž sází několikrát do týdne už dvacet let. Ženská bláznivá…
Tu a tam ale štěstí zkusím. Manželovi o tom ale neříkám a platím to ze svého. On vždycky říkává, že je to škoda peněz a že je vyhazuji oknem.
Nemám svoje oblíbená čísla
Znám hodně lidí, kteří stále dokola sází jedna a ta samá čísla. Podobně jako kolegyně Petra. Ta má data narození všech vnoučat, výročí svatby a nevím co ještě.
Na tohle mě neužije. Kdykoli jsem si šla vsadit, nechala jsem náhodný tip. V drtivé většině to nedopadlo a štěstí se na mě neusmálo. Nicméně tu a tam jsem něco málo vyhrála, řádově pár desítek korun. A jednou tisícovku!
Babička mi pošeptala čísla
Když jsem vsadila posledně, vyhrála jsem. A nešlo jen o pár desítek korun. Ani o pár desítek tisíc korun. Vyhrála jsem pořádnou sumu peněz. Takovou, kterou bych si v životě nedokázala našetřit.
Udělala jsem výjimku a vsadila čísla, která mi pošeptala moje babička Jiřinka. Měla bych vám ale říct, jak to vlastně celé bylo…
Piš si je, holčičko!
Spala jsem a zaslechla, jak někdo šeptá moje jméno. Nejdříve jsem si myslela, že se mi to zdá, jenže šeptání neustávalo.
Otevřela jsem oči a viděla svoji babičku. Jak já ji milovala! Babička mi začala šeptat čísla. Nechápala jsem, co to znamená. Pak babička přísnějším hlasem nakázala, abych si je psala. Já sáhla po bločku, který mám v nočním stolku pro případ, že by mě v noci napadlo něco moudrého, a čísla jsem si napsala.
Než se babička vytratila ve tmě, dvakrát zopakovala, ať si zítra nezapomenu vsadit. Slíbila jsem, že tak učiním, a během chvíle zase usnula.
Nechávám si to pro sebe
Následující ráno jsem se probudila s bločkem v ruce. To mě utvrdilo v tom, že se mi to nezdálo. Na papíře bylo napsáno několik čísel.
Vzpomněla jsem si na příkaz babičky, abych čísla vsadila. Cestou z práce jsem vyplnila los a večer čekala na slosování. Krve by se ve mně nedořezal, když padala právě moje vsazená čísla!
Že jsem vyhrála, nikomu neříkám. Nechci, aby to vědělo příliš mnoho lidí. Nikomu jsem se také nesvěřila, komu za výhru vděčím. Určitě by mi nevěřili. Tohle bude moje tajemství. Moje a babičky Jiřinky.
Autor: Nikol Kolomazníková
