Kryštof (39): Museli jsme jet pro syna na tábor. To, co se tam stalo, by šokovalo i vás

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz smutny
Zdroj: Shutterstock

Mysleli jsme si, že pobyt na táboře našemu synovi prospěje. Nakonec jsme pro něj museli jet, protože to, co se tam dělo, pro něj bylo neúnosné. Příště si dáme větší pozor.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Doporučila nám to jeho lékařka

„Nemyslím si, že bychom našeho syna Vlastíka nějak hodně vykrmovali. Je pravda, že o to se postaraly jeho babičky, které mu často dopřávaly více, než je zdrávo,“ uvedl pan Kryštof.

Když se obezita jeho syna stávala neúnosnou a na pravidelné prohlídce je na to upozornila i ošetřující lékařka, přemýšlel Kryštof se svojí manželkou, jak celou situaci napravit.

„Nejdřív jsme zkoušeli různé diety, které slibovaly zázračné zhubnutí. Moje žena se rozhodla, že začne zdravě vařit a že společně s Vlastíkem nějaké to kilo zhubne taky. To se zamlouvalo i mně, protože moje žena trpí nadváhou taky.“ Bohužel se diety nesetkaly s úspěchem ani u jeho manželky, ani u syna.

Slibovali, že se nám vrátí jiný člověk

Kryštof na internetu hledal další možnosti, jak zajistit, aby Vlastík přebytečná kila shodil. „Snažil jsem se mu domlouvat, aby začal sportovat, jenže u ničeho nevydržel. Po pár lekcích cvičení se nám dokonce vrátil s brekem, že ho všechno bolí,“ dodal.

Pak ale Kryštof narazil na web, který sliboval změnu životního stylu dětí během třítýdenního speciálního tábora v přírodě. Přišlo mi to jako výborný nápad. Hned jsem syna objednal a zaplatil zálohu. Manželce se to taky líbilo.“

Vlastík prý nejprve odmítal, ale s vidinou dobrodružství se na tábor nechal otcem vylákat. Že má jít o hubnoucí program, jejich syn netušil. Měl se to dozvědět až na místě.

„Před odjezdem jsme mu prohledali batoh a vyházeli všechny ty čokolády a brambůrky, které mu samozřejmě babičky s sebou na tábor přibalily,“ smál se.

Po týdnu byl zpátky doma

Malého Vlastíka zřejmě potkalo trpké setkání s realitou, když vystoupil z autobusu s ostatními dětmi uprostřed hlubokých lesů Šumavy a zjistil, že ho čeká třítýdenní peklo.

„Když se nám náš syn první dva dny vůbec neozýval a jeho telefon byl nedostupný, kontaktoval jsem vedoucího tábora, který mi řekl, že je všechno v pořádku.

Prý měli omezený přístup ke komunikačním technologiím a internetu,“ svěřil se Kryštof s tím, že jako další benefit by mohlo být vyléčení závislosti na telefonu, který jinak jejich syn nedal z ruky.

„Asi po týdnu nám uprostřed noci Vlastík volal. Nevěděl jsem, co se děje. Brečel nám do telefonu a řekl, co se tam děje. Prý jim zabavili telefony a on se pro něj musel tajně vloupat do chatky jejich vedoucího.

Řekl nám, že to nezvládá, každý den musí všichni vstávat v pět ráno a šestkrát denně cvičit.“

Kryštof se hned druhý den s manželkou pro syna vydal na tábor, kde už na ně Vlastík čekal se sbaleným batohem. „Vedoucí se nám vysmál a řekl, že náš syn je lenoch a nic nevydrží. My jsme ho ale nechtěli dál trápit a cestou domů jsme tomu našemu metráčkovi za odměnu v restauraci koupili velký zmrzlinový pohár,“ uzavřel.

Autor: René Podhrázský

Související články