Jonáš (40): První láska ze školy mi málem zničila rodinu. Na tohle setkání po letech nezapomenu

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 8
Zdroj: 123RF.COM

Když jsem ji uviděl, okamžitě jsem ji poznal. Neviděli jsme se tolik let, a přesto jsem si byl ihned jistý, že je to ona. Vzápětí mi došlo, že jestli si všimne i ona mě, nedopadne to dobře. Bohužel jsem nestihl zmizet dostatečně včas.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Zmerčila mě pár vteřin nato. Už bylo pozdě dělat, že tam vůbec nejsem. Musel jsem tomu setkání čelit tváří v tvář. A setkání to nebylo příjemné. Ani trochu.

Bývala to velká láska

Byla to láska jako trám, než se z Žofky stala hysterická žárlivá fúrie. S ní jsem prožíval první velký vztah a tehdy jsem si jako dospívající puberťák snad dokonce myslel, že to bude na celý život.

Žofka byla krásná, chytrá. Mohla mít na jednom prstu deset dalších, ale vybrala si mě. Všichni na škole věděli, že my dva tvoříme pár.

Trvalo rok, než jsem se jí zbavil

Chvíli před maturitou a s ní spojeným koncem střední školy jsem si začal uvědomovat, že Žofka nebude partie pro mě. Změnila se mi totiž před očima.

Krásná milá holka to byla. Najednou mě šmírovala na každém kroku. Na zprávy jsem musel odpovídat obratem, jinak jsem automaticky byl s nějakou jinou.

Na tohle jsem neměl nervy. Po maturitě jsem dal Žofce kopačky a doufal, že se potvrdí ono rčení, sejde z očí, sejde z mysli. Trvalo rok, než mě Žofka přestala sledovat a dotírat, kdykoli se k tomu naskytla příležitost.

Když jsem ji viděl, sevřelo se mi hrdlo

Život šel dál. Já odešel za studiem a Žofku jsem už neviděl. O pár let později jsem se oženil a založil rodinu. Na svoji první velkou lásku jsem dávno zapomněl.

Před nějakou dobou mi ale přišla znovu do života. Všiml jsem si jí v davu a poznal jsem ji prakticky hned. Nezměnila se. Pořád byla krásná. Když jsem ji uviděl, sevřelo se mi hrdlo.

Chtěl jsem se otočit na patě a odejít. Bylo ale pozdě, všimla si mě. S úsměvem od ucha k uchu si to namířila přímo ke mně. To jsem ještě netušil, jak tohle všechno dopadne.

Pořád stejná hysterka

Prohodili jsme pár slov a já doufal, že tím naše setkání po letech skončí. Záhy se však ukázalo, že se Žofka opravdu nezměnila. Pořád to byla hysterka.

Nevím kde, ale sehnala si na mě číslo a začala mi psát. Psala ve dne, v noci. Neustále mi blikal mobil, manželka si toho zkrátka musela všimnout. Žofka zacházela až tak daleko, že mi vypisovala, jak by si ráda zopakovala to, co jsme spolu měli před lety. Když jsem si její číslo zablokoval, začala psát z jiného.

Odhodlal jsem se Žofce napsat, že se sejdeme. V kavárně jsem jí rázně řekl, aby mi dala pokoj. Co čert nechtěl, manželka nás spolu viděla. A bylo zle. Už předtím měla podezření, kvůli všem těm zprávám, které chodily ve dne, v noci. A já tak musel s pravdou ven.

Na další setkání šla moje žena se mnou. Na výraz Žofie, když si to s ní moje manželka pěkně vyřídila, nezapomenu. Každopádně díky ní mám klid. Málem mě to ale stálo hodně.

Autor: Natálie Kabourková


Související články