Jirka (39): Chtěl jsem ji požádat o ruku, místo toho mi dala kopačky. Její důvod mi vyrazil dech

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz nastvany
Zdroj: Shutterstock

Už nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že Kláru požádám o ruku. Byli jsme spolu sice jen rok, ale já měl pocit, že právě ona je ta pravá. Když jsem se s prstenem v ruce a srdcem skoro až v krku konečně odhodlal k tomu velkému kroku, zareagovala naprosto nečekaně.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Takovou odpověď na otázku, zda si mě vezme, jsem rozhodně nečekal. Napadlo mě, že třeba bude váhat nebo se zatváří zaskočeně. Její reakce mi ale vyrazila dech.

Byli jsme spolu jen krátce

Vztah s Klárou trval všeho všudy asi rok. Někomu by se to možná zdálo jako příliš krátká doba na to, abyste poznali, zda ten druhý stojí za takový závazek, ale já měl jasno.

Přemýšlel jsem, jestli se opravdu odhodlat a požádal Kláru o ruku. Byli jsme spolu rok a přes půl roku jsme spolu bydleli. Byla to idylka.

Konečně jsem sebral odvahu

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem na to sbíral odvahu opravdu dlouho. Pořád jsem čekal na vhodný okamžik. V hlavě jsem si přehrával asi stovku různých scénářů.

Pak jsem si řekl, že není na co čekat. Kláru jsem miloval a byl jsem si jistý, že ona miluje mě. Koupil jsem nádherný prsten a žádost o ruku naplánoval na páteční večer.

Předtím jsem vzal Kláru na procházku, povídali jsme si, vedli se za ruce. Všechno nasvědčovalo tomu, že dělám správnou věc.

Její reakce mě zaskočila. To nejhorší mělo teprve přijít

Když jsem před Kláru nervózně poklekl, zatvářila se překvapeně. Roztřepaným hlasem jsem vyslovil otázku a čekal na odpověď. Doufal jsem, že řekne ano…

…jenže to se nestalo. Klára se místo toho rozbrečela a já nevěděl, co mám dělat. Klečel jsem tam před ní a cítil se trapně.

Odpověď na moji otázku nebyla taková, jakou jsem si představoval. Místo toho, aby Klára řekla ano, skočila mi do náruče a plakala štěstím, se posadila na židli v jídelně, složila hlavu do dlaní a řekla mi, že se chce rozejít. A to byl teprve šok.

Důvod jejího odmítnutí mi vyrazil dech

Až po několika minutách jsem z plačící Kláry dostal pravý důvod, proč si mě nechce vzít. Mohl za to můj koníček, pro který jsem se nadchl už v pubertě. Jen jsem do této chvíle netušil, že s ním má Klára až takový problém.

Choval jsem pavouky. Měl jsem jich doma asi sedm a rozhodně jsem s jejich pořizováním nehodlal skončit. Klára se nikdy nezmínila, že jí pavouci vadí. Až toho večera po zpackané žádosti o ruku z mé nyní již bývalé přítelkyně vylezlo, že má z pavouků hrůzu.

Byla pravda, že se předtím několikrát snažila zjistit, zda bych se kvůli ní svého koníčku vzdal. Jenže já vždy zarytě tvrdil, že to nepřipadá v úvahu. Nenapadlo mě, že by to mohl být důvod k rozchodu.

Během víkendu byla Klára pryč. Nejen z našeho společného bytu, ale i z mého života. Miloval jsem ji, ale pavouků jsem se kvůli ní vzdát nedokázal. A to mě stálo všechno.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články