Jiří (53): Po letech jsem se znovu oženil. Neřekli byste, že do toho praštím zrovna s touto osobou

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 43
Zdroj: Shutterstock

Po prvním rozvodu si Jiří nemyslel, že se ještě někdy dokáže zamilovat. Když ale poznal Helenu, na první pohled mu bylo jasné, že na téhle ženě je něco jinak. Tehdy ale ještě netušil, že si ji jednou bude brát.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Nebyla to vyloženě láska na první pohled, něčím mě ale přesto zaujala. Po rozvodu se na mě už žádná jiná nedívala tímhle pohledem,“ píše čtenář.

Po několika schůzkách s Helenou Jiřímu došlo, že se do ní nejspíš zakoukal. I když bojoval sám se sebou, protože si tehdy po rozvodu slíbil, že se nenechá žádnou ženou znovu napálit, nakonec s Helenou navázal opravdu krásný vztah.

O kolik je starší, jsem zjistil až po delší době

„Nedošlo mi, že jsem se jí nikdy nezeptal na věk. Byl jsem s ní několikrát na obědě nebo na večeři, ale až při sedmé schůzce mi prozradila, že je jí o patnáct let více než mně,“ svěřuje se Jiří.

„Nevěřil jsem tomu, ona mi ale ukázala občanku, aby mě přesvědčila. Nevěřili byste také, kdybyste ji viděli. Vypadá totiž mnohem mladší, než je, dokonce i mladší než já.

Její věk mě natolik zaskočil, že jsem začal uvažovat o tom, zda do takového vztahu vůbec investovat čas a úsilí. Co když se něco pokazí? Co když náhle rychle zestárne a její krása i vitalita budou tytam?“

Jiří si nakonec podle svých slov naštěstí uvědomil, že ani krása, ani vitalita nejsou tím, co se mu na Heleně líbí. Byla to především její povaha, smysl pro humor a snaha pomoci mu, kdykoli měl nějaký problém.

„Nějaký čas jsme se vídali, pak jsem ji párkrát pozval na přespání, a nakonec jsme se sestěhovali. Řekli jsme si, že v našem věku není na co čekat,“ popisuje čtenář.

Po roce jsem ji požádal o ruku

Ačkoli někteří přátelé Jiřího označili za blázna, on je na sebe hrdý za to, že se dokázal rozhoupat k tomu, aby požádal Helenu o ruku. Provázely ho prý ten den velké obavy.

„Bál jsem se, že mě odmítne. Že na to jdu příliš rychle, že si mě nebude chtít vzít kvůli vysokému věku nebo proto, že se známe tak krátce. Když vyslovila své ano, všechny obavy se rozplynuly,“ popisuje čtenář své dojmy z velkého dne zásnub.

„Hodně lidí mi říká, že jsem cvok. A možná i jsem, ale Helena je pro mě žena, kterou nechci ztratit, proto jsem se po tolika letech rozhodl znovu do manželství vstoupit. A to i přes rozdílný věk.“

Jiří popisuje, jak se bavil pohledy svých přátel, kteří viděli jeho nevěstu na svatbě vůbec poprvé a nedokázali uvěřit, kolik je jí let. Tehdy prý mnoho z nich svá předešlá slova o špatném vztahu odvolalo.

„Helena je krásná žena, připadal jsem si vedle ní na svatbě téměř až nepatřičně. Věřím tomu, že její vitalita mě nakonec i překoná a že spolu budeme stárnout ještě dlouhé roky,“ dodává autor příběhu.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články