Jakub (55): Při sledování televize mi proletělo nad hlavou něco odporného. Tohle by k smrti vyděsilo i vás

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz stary
Zdroj: Shutterstock

Jsem chlap jako hora, ale tohle mě teda dostalo. Vůbec jsem netušil, že mě může něco tak k smrti vyděsit. Asi už se nebudu dívat na horory. A už vůbec ne s otevřeným oknem.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Konečně večer sám pro sebe

Manželka byla zrovna na noční. Byl jsem rád, že budu mít zase jednou konečně klidný večer sám pro sebe. Cestou z práce jsem si nakoupil pár piv a těšil se, jak si zarelaxuji.

Jsem velký nadšenec a milovník filmů. Kamarád mi půjčil jeden z nejnovějších hororů, tak jsem si řekl, že se na něj večer podívám.

Byl vlahý letní večer, otevřel jsem si tedy okno, abych měl doma čerstvý vzduch. Přečetl jsem si ještě na internetu pár recenzí k filmu a k tomu vypil první pivo.

Zažil jsem opravdové hororové překvapení

Pohodlně jsem se usadil do svého oblíbeného křesla, zhasl světla a pustil film. První polovina mě neuchvátila, ale pak se děj docela rozjel a já se začal i docela dost bát. Kamarád měl pravdu. I když jsem toho už viděl hodně, běhal mi mráz po zádech.

Skoro ke konci jsem uslyšel takové divné šramocení. Z televize to určitě nebylo. Měl jsem pocit, že ten zvuk je všude kolem mě. Chvíli jsem seděl zaražený v křesle a měl jsem opravdu strach, co se to děje. Napadlo mě dokonce, že to může být duch, pak se mi ale naštěstí vrátilo logické myšlení.

Protože to neustávalo, rozhodl jsem se, že vypnu televizi a zjistím, o co jde. Ve tmě jsem vstal a šel rozsvítit, když v tom se mě to dotklo na ruce. Vykřikl jsem a běžel k vypínači.

Nebyl to vítaný návštěvník

Jakmile jsem rozsvítil, rozhlédl jsem se kolem, ale nic zvláštního nebylo vidět. Začal jsem prozkoumávat obývák. Nikde nic nebylo.

Už jsem se chystal zase zhasnout a dodívat se na film, pohlédl jsem ještě na strop a všechno mi bylo hned jasné. Na lustru seděl malý netopýr. Moje ego zajásalo, že jsem odhalil to, co mě tak vyděsilo, a pousmál jsem se.

Jenže představa, že by se mi zamotal do vlasů, mě pořádně vyděsila. Přeci jen netopýři přenáší spoustu nemocí.

Nechtěl jsem mu ale ublížit, otevřel jsem tedy všechna okna a koštětem ho vyplašil, aby se pustil lustru. Naštěstí po chvíli létání po pokoji našel cestu oknem ven zpátky k lesu.

Autor: René Podhrázský

Související články