Ivan s Marií se své dva syny snažili vždy ve všem podporovat. Chlapci skvěle prospívali ve škole, nikdy neměli s nikým žádné spory, starší si později našel práci jako automechanik a mladší ke studiím přibral brigádu asistenta v supermarketu.
„Jsme na své děti hrdí a chceme pro ně jen to nejlepší,“ říká Ivan, který momentálně řeší s manželkou a syny nevídanou krizi. Dva roky po tom, co se starší Marek nastěhoval ke svému partnerovi, přiznal se jim i mladší Adam, že je na kluky.
My chlapce nesoudíme. Máme ale strach, že okolí ano
„Marek byl vždycky trochu jiný. Více dbal o vzhled, jeho výše posazený hlas na první poslech některé zaskočil, nikdy ho nebavily typicky klučičí aktivity. Když nám před pěti lety řekl, že je gay, nepřekvapilo nás to,“ vypráví Ivan. S manželkou synovi tehdy řekli, že je to v pořádku, a podpořili ho v jeho novém vztahu. „Báli jsme se reakcí. Naštěstí má kolem sebe Marek skvělé kamarády, kteří ho berou takového, jaký je.“
Adam se podle rodičů nikdy nechoval nijak zvláštně. „Normální kluk, prováděl lumpárny, hrál si s auty, později chodil za děvčaty. Jenomže asi brzy pochopil, že takový není,“ říká Ivan. Před několika dny totiž přišel i druhý syn domů s tím, že má už dva měsíce přítele, a chtěl, aby to rodiče konečně věděli.
„Manželka byla zpočátku nepříjemná. Začala tvrdil, že je mu teprve osmnáct a nemusí si být tak úplně jistý. Naznačila také, že se možná chce jenom až moc podobat bratrovi. Adamovi byla její reakce očividně líto.“ Tu noc podle Ivana jeho žena proplakala. Litovala, že se nikdy nedočká vnoučete, navíc se až přehnaně strachovala o to, že Adamovi někdo ublíží. „Zhroutila se. Celou noc jsem ji utěšoval. Není to tak, že by jí synova sexualita vadila. Spíš je přehnaně paranoidní a myslí si, že svět je plný lidí, kteří homosexuálům ubližují.“
O vztahu nepadne doma ani slovo. Já se snažím Adama podpořit
Ivan se pokusil Adamovi vysvětlit, že ho má matka stále stejně ráda. „Je chápavý, snaží se tomu porozumět. Je mu ale líto, že u Marka jsme to přijali snáze,“ říká Ivan. Doma se od té doby probírá u společného oběda cokoli kromě Adamova vztahu. Někdy to jde ale jen těžko.
Bohužel při jakékoli zmínce na toto téma Adamova matka odchází od stolu v slzách. „Já se synem samozřejmě jeho vztah řeším, když u toho manželka není. Nevím, jak jí pomoci. Adam je od té doby jiný.
Ví, že má podporu u mě, ale je mu velmi líto, že nemůže o svém příteli mluvit i s matkou. Poslední dobou přemýšlíme o nějaké rodinné terapii, která by tento blok překonala.
Autor: Šárka Cvrkalová