Filip (35): Všichni mi gratulují, že budu táta. Kdybych jim řekl, za jakých okolností bylo dítě počato, byli by v šoku

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz tata
Zdroj: Shutterstock

Chodí za mnou a gratulují mi, že jsem se tedy konečně dočkal. Moje okolí vnímá zprávu o těhotenství mé ženy jako něco radostného a všichni mají potřebu mě plácat po rameni. O nic z toho ale nestojím.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře. pozměněna.

Lidé mi gratulují a ptají se, jestli se těším, až se konečně stanu tátou. V takové chvíli nasadím svůj naučený úsměv a jen přikyvuji. Kdyby znali pravdu, za jakých okolností bylo naše dítě počato, byli by z takové informace zaručeně v šoku.

Kariéristka každým coulem

Svoji ženu znám sedm let. Poznal jsem ji v době, kdy byla zapálená kariéristka – a tou byla ještě nedávno. Už tehdy, v době začátku našeho vztahu, mi dala jasně najevo, že po dětech netouží.

A víte co? Mně to vyhovovalo. Nejsem sice ten typ, který by za každou cenu odmítal rodinu, ale přišlo mi naprosto v pohodě, že to nebudeme řešit. Ona dítě nechtěla, já v ten moment taky ne.

Dana se hodně soustředila na svoji práci. Chtěla to dotáhnout vysoko. Rychle jsem pochopil, že její cílevědomost ji neustále žene kupředu. Nejdříve byla práce, teprve potom já. Ale s tím jsem se naučil žít.

Už to nebylo jako dříve

Zpočátku jsem si myslel, že mi nebude vadit, že jsem v očích své ženy odsunutý až na druhou kolej. Líbilo se mi na ní, že když něco chce, dosáhne toho, i kdyby se měla sedřít z kůže.

Jenže čím více času trávila v práci, na cestách nebo na schůzkách, tím více mi docházelo, že je to právě její zapálení pro kariéru, co nás postupně odcizuje.

Měli jsme sice mnoho společného, koníčky, které jsme oba milovali. Ale nebyly tu právě ty děti, které jsou v mnoha vztazích tím největším pojítkem. To nám chybělo a na našem vztahu to začalo být znát.

Další věc, pro kterou se rozhodla

Několik let nepadlo o dítěti ani slovo. Najednou ale přišel zlom. Další z věcí, které si moje žena vzala do hlavy, bylo těhotenství. Prostě za nás oba rozhodla, že teď chce dítě a tak to bude. Takové jednání a rozhodování za druhé měla v povaze.

Jenže na mě to bylo moc rychlé. Nejdříve dítě ne a teď honem honem? Takhle to nefunguje, alespoň u mě ne. A tady nastal kámen úrazu.

Dala mi nůž na krk

Nyní je moje žena v šestém měsíci těhotenství. Za tři měsíce se nám narodí syn. Měl bych se těšit? Asi ano. Jenže to by k početí našeho dítěte nesmělo dojít tak, jak k němu došlo.

Manželka mi dala nůž na krk. Buď jí teď hned udělám dítě, nebo podá žádost o rozvod. Takhle rychle by s tím byla hotová, kdybych nesouhlasil. V podstatě mě k tomu dítěti donutila, ačkoli jsem to takhle nechtěl.

Nyní za mnou každý chodí a ptá se, jak se těším na miminko a na roli otce. Upřímně? Netěším se ani trochu, protože jsem si to nevybral. Rozhodla to za mě moje žena, na můj názor se neptala. A teď chce, abych se přepnul do role táty? S tím se budu srovnávat ještě hodně dlouho.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články