David (61): Nevlastní dcera mi řekla něco šokujícího. Taky byste byli raději, kdybyste se to nikdy nedozvěděli

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz nevlastni dcera
Zdroj: Shutterstock

Když David opustil svou manželku, nemyslel si, že ve svém věku ještě najde nějakou další ženu, kterou dokáže milovat. Pak ale potkal Olgu. Bylo jí padesát a po smrti manžela se vyrovnávala s těžkou životní situací. On se pro ni stal oporou a po pár letech i manželem.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Někteří lidé mi říkali, že jsem blázen. V padesáti pěti letech jsem se znovu oženil. Jenže já byl zamilovaný a věřil jsem, že Olga je ta pravá. Vůbec mi nevadilo, že už má dvě dospělé děti, syna a dceru,“ vypráví David.

S novou rodinou vycházel David od začátku velmi dobře. Obě děti jezdily za matkou často na návštěvu a ocenily to, že netruchlí a začala znovu žít. Davida tak považovaly tak trochu za superhrdinu. „To jsem ale netušil, jak moc důležitý pro jednoho z nich za pár let budu,“ píše čtenář.

Alice se mi nedávno svěřila s něčím, co mě šokovalo

Alice je dcera Olgy. Dnes je jí 35 let, je o více než 20 roků mladší než David. To jí ale nebránilo v tom, aby se do něho zamilovala. Dokud mu to neřekla, neměl o tom čtenář nejmenší tušení.

„Jednoho dne mi napsala, že se mnou potřebuje mluvit. Blížily se narozeniny mé ženy, takže jsem myslel, že chce plánovat oslavu. Ani mě to nepřekvapilo a sešel jsem se s ní. Už od začátku ale bylo jasné, že mi chce říct něco jiného,“ vypráví David.

„Poměrně složitě a kostrbatě mi popisovala, že se jí už od začátku líbím, uvědomila si ale, že ke mně chová city, které nejsou úplně v pořádku. Nakonec mi narovinu řekla, že se do mě zamilovala.

Dodala, že si uvědomuje, jak šíleně to zní. Že je jí jasné, že by takové pocity měla skrývat a nikdy o nich nesmí mluvit s matkou. Zároveň ale neví, co má dělat, a dusit to v sobě ji už ubíjelo.“

David v té chvíli netušil, jak má reagovat. Nemohl ze sebe dostat jediné slovo. „Nakonec jsem Alici řekl, že je správné, že se mi svěřila. Nikdo by neměl své pocity skrývat. Pravda ale je, že jsem si myslel pravý opak.“

Kdybych neznal pravdu, bylo by mi líp

David sice uznává, že se Alice snažila jednat správně, ulevit sama sobě a člověku, kterého se to týká, říci pravdu. Na druhou stranu ví, že kdyby neznal situaci, bylo by mu lépe.

„Trápí mě to teď každou noc. Kdykoli na to pomyslím, mrazí mě z toho, že takovou věc tajím před svou ženou. Doufám, že se Alice brzy odmiluje, aby si našla nějakého přítele. Protože dokud myslí na mě, tíží mě i to, že ji ničím,“ vysvětluje.

Čtenář dodává, že se nikomu s problémem nesvěřil. Sama Alice ho poprosila, aby to zůstalo jen mezi nimi, jelikož se to také pouze nich dvou týká. On jí to slíbil, několikrát ale zauvažoval o tom, že by se přiznal Olze.

„Pak si při takové myšlence vždy jenom vynadám. Proč bych měl vůbec někoho dalšího zatěžovat něčím, co se pravděpodobně brzy samo vyřeší? Její zamilovanost přece nemůže trvat věčně, zvláště, když sama uznala, že se s tím musí vypořádat,“ píše v e-mailu čtenář.

David tak jen doufá, že to, co mu Alice řekla, je pravda. Že se jen chtěla vypovídat. Existuje totiž ještě možnost, že mu to řekla ze zcela jiného důvodu. „Co když chce, abych nad tím přemýšlel a třeba tomu dal i šanci?“ zamýšlí se v závěru.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články