David (52): Zajímalo mě, co se skrývá na půdě naší nové chaty. To, co jsem našel, by vykolejilo i vás

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz seriozni 1
Zdroj: Shutterstock

S manželkou jsme se rozhodli, že už je na čase si splnit náš dlouholetý sen. Koupili jsme chalupu, kam chceme jezdit na víkendy a trávit tam léto. Po tom, co jsem našel na půdě, přemýšlím, jak s tím naložit.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Chtěli jsme mít svou oázu klidu

„Plánovali jsme to už dlouho. Děti nám odrostly a my jsme se rozhodli, že už nás se ženou bydlení v panelákovém bytě ve městě poněkud dusí,“ začal David svoje vyprávění.

Neustálý stereotyp městského života Davida unavoval. Rozhodl se tedy jednat a začal hledat cestu, jak si splnit sen o klidném životě nejlépe někde na samotě u lesa. Se ženou o tom už dávno snili.

„Odjakživa nás to táhlo do přírody. Když byla možnost někam odjet na prodloužený víkend nebo dovolenou, nikdy nás nelákalo prozkoumávat města a jejich památky a architekturu. Vždycky jsme raději našli nějaké klidné místo v přírodě.“

Hledání nebylo jednoduché. Navštívili spoustu prohlídek a trvalo skoro rok, než jim zavolal realitní makléř s tím, že tohle místo bude určitě přesně pro ně.

Byl to pro nás splněný sen

„Makléř měl pravdu. Když jsme dorazili na místo, kousek od hranic s Německem, přesně jsem věděl, že je to ono.

Krásně zachovalá dvoupatrová chalupa, venku krb, udírna, velká terasa.“ David měl radost, že součástí pozemku je i malý rybníček, a těšil se na to, jak tam nasadí pstruhy, které si budou čerstvé o víkendech grilovat.

„Manželka byla taky nadšená. Ve světnici jsou velká kachlová kamna a už se těšila na to, jak bude péct domácí chleba. Prostě idylka. Do města je to tak dvacet minut autem, jinak všude klid a ticho.“

Vyklízení jsem vzal do vlastních rukou

„Já jsem byl vždycky průzkumník. V chatě zbyl nějaký starý nábytek a spousta věcí. Realitní společnost nám nabídla, že všechno za malý poplatek vyklidí, ale to jsem nechtěl, protože mě hned napadlo, že by se mohlo mezi věcmi skrývat něco zajímavého,“ uvedl.

David vyklidil chalupu a naplnil skoro celý kontejner, který si nechal přistavit. Nic zajímavého nenašel. Pak ale přišla řada na prozkoumání půdy.

„Jsem sice chlap, ale na té půdě to na mě působilo opravdu podivným dojmem, jen co jsem tam vešel. Cítil jsem, že něco není správně, a o to víc mě zajímalo, co tam najdu.

Asi půl dne jsem se přehraboval historickými fotkami, starými dekami, harampádím. Sem tam na mě vyskočila myš.“

Bylo to nečekané překvapení

„Úplně vzadu u krovu stála velká, na první pohled hodně stará truhla. Věděl jsem, že to je ono, že to je to, co hledám. Musel jsem se vrátit pro páčidlo, protože truhla byla osazena masivním zámkem.“

David pokračoval dál, zámek vypáčil, truhlu otevřel. „Jakmile byla otevřená, věděl jsem, o co tady jde. Hned nahoře byla uniforma, na které jsem poznal německý znak SS.

To ale nebylo všechno, byla tam spousta artefaktů německé armády z druhé světové války.“

David nám sdělil, že v truhle našel i originální dýku, a dokonce pistoli nazývanou Luger s ještě plným zásobníkem. Teď přemýšlí, co se vlastně stalo.

Skrýval snad někdo na půdě důstojníka německé armády? Nebo ho najdou někde zakopaného na zahradě?

Autor: René Podhrázský

Související články