Albert má manželku a tři děti. Poměrně velká rodina mu ale nestačí. Není to tak, že by pro něho dva synové a dcera nebyli dost, ale i když je vychovává v podstatě odmalička, přál by si děti vlastní. Tyhle má totiž jeho žena s jiným mužem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Mám vlastně všechno, co bych si mohl přát. Až tak na tom přece nemusí záležet, zda jsou děti moje, nebo ne. Mám je rád a říkají mi tati. Jenže tam někde uvnitř mám pocit, že bych chtěl být opravdovým otcem. Biologickým,“ píše čtenář.
„Když jsem si Radku bral, měla tři děti, které mě už tehdy měly rády. Velmi rychle si na mě zvykly a nepřišlo jim divné, že s nimi doma najednou bydlí někdo nový. Jejich otec Radku opustil, když byly nejmladšímu dva roky.“
Slíbil jsem, že se o ně postarám. To jsem dodržel
Když si Albert Radku bral, slíbil jí i jejím dětem, že se o ně vždy postará. Že bude skvělým otcem, který nikdy své rodině neublíží. Dnes Albert pracuje naplno, aby mohl dětem koupit každou hračku, kterou si přejí, aby pořídil své manželce nový nábytek do obýváku, po kterém tak dlouho touží.
„Jsem táta od rodiny. Myslím na to každý den. Starám se o to, aby doma nikomu nic nechybělo. Kdo by neznal můj příběh, ani by si nepomyslel, že jsem děti vlastně vyženil. Chovám se podle mého jako skutečný táta.
Kromě dárků dává Albert dětem i veškerý svůj volný čas. Po večerech s nimi hraje hry a kouká na pohádky. Vozí je do školy a ze školy, když to jde. Věnuje se jim zkrátka nejvíc, jak může.
„Přesto všechno se ale cítím nenaplněný. Vím, že už tři děti mám, vím, že bych je nikdy za nic na světě nevyměnil, vím, že mě milují a já miluji je. Ale přál bych si ještě jedno,“ popisuje.
„S manželkou jsem se na to téma několikrát pokoušel mluvit. Ale kromě toho, že už jsme podle jejích slov na děti staří, postarat se o tři je náročné. Má asi pravdu, že čtvrté už by bylo příliš.“
Snažím se přesvědčit sám sebe, že jsem dobrý otec
Albert vzpomíná, že si vždy přál hodně dětí, kterým by mohl věnovat svůj čas. Představoval si, jaké to bude, až mu jeho děti řeknou, že ho mají rády. Až se před přáteli blýskne tím, jak je skvělý otec.
„Myslím, že to všechno se mi splnilo. Ale slovo táta má pro mě stále takový sporný význam. Můžu být vůbec dobrým tátou, když děti vlastně nejsou ve skutečnosti moje? Jsou tyhle myšlenky šílené?“ ptá se.
Hledal jsem nějaké řešení
Mít další dítě by bylo náročné, to si Albert uvědomuje. I tak ale bojoval sám se sebou a snažil se vymyslet to tak, aby mohl s manželkou vlastního syna nebo dceru mít. „Už jsem hledal, kolik stojí větší byty.
Díval jsem se na jména pro chlapce i holčičky, hledal výbavu pro miminko a snažil se přijít na to, jak bychom se zvládli o čtyři děti postarat. Pak jsem sám sobě v duchu nadával, že to zkrátka nejde. Pak jsem se ale zase vrátil k myšlence, že by se to možná nějak zvládnout dalo.
Zatímco Albert pátrá po řešení, jeho žena má jasno. Další dítě už nechce. Podle ní je úplně jedno, zda Albert je, nebo není rodičem biologickým. Hlavní je, že má děti rád a na rozdíl od jejich biologického otce jim dává vše, co potřebují.
Autor: Šárka Cvrkalová
