Stanislav (43): Poctivě pracuji, přesto jsem na mizině. O peníze mě pravidelně obírá celá rodina

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 44
muz 44

Ačkoli každý den poctivě chodí do práce a jeho plat je nadprůměrný, vydřené peníze si bohužel nemůže užít. Jeho rodina si totiž zvykla natahovat ruce a brát, takže Stanislavovi na konci měsíce peníze chybí, ačkoli z nich on sám vůbec nic neměl.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Jaké si to uděláš, takové to máš – to napsal ve svém e-mailu pan Stanislav. Svěřil se nám, že udělal velkou chybu, když své rodině ukázal svoji dobrosrdečnou povahu. Nyní toho všichni jen využívají.

Vychovali mě tak, abych neodmítal pomoci v nouzi

„Poctivě chodím do práce a dřu, abych v polovině měsíce dostal výplatu a tu poté prakticky do poslední koruny rozdal,“ svěřuje se Stanislav hned v úvodu svého e-mailu.

Aby situaci vysvětlil, napsal nám, že ho rodiče vždycky vedli k tomu, že se k člověku v nouzi nesmí otočit zády, ba naopak mu musí pomoci.

„Byl jsem vychovaný tak, že když mě někdo požádá o pomoc a je to v mých silách, měl bych mu pomoci,“ objasňuje situaci a dodává, že se mu to nakonec vymstilo.

Naučili se natahovat ruce. A já nikdy neřekl ne

Postupně si příbuzní pana Stanislava zvykli chodit za ním s žádostí o pomoc, kdykoli nevyšli s penězi.

„Tuhle moje žena chtěla peníze na novou pračku, samozřejmě jsem jí vyhověl,“ vysvětluje Stanislav. „Pak si dcera usmyslela, že chce na nějaký kurz, natáhla ruku a tatínek šel a peníze jí dal,“ pokračuje.

Netrvalo to dlouho a ze Stanislava se dle jeho vlastních slov stala dojná kráva. Rodina pravidelně chodila a natahovala ruce, kdykoli chtěla něco financovat.

Začal jsem přispívat rodičům i mladší sestře

„Dokonce si ke mně pro peníze přišel i někdo, od koho bych to nikdy nečekal,“ pokračuje Stanislav ve svém e-mailu a dodává, že když ho jeho rodiče poprvé požádali o finanční pomoc, zaskočilo ho to.

„Oni si vždycky zakládali na tom, že půjčky jsou pro hlupáky a podobně,“ vysvětluje. „Táta tvrdil, že by se nikdy v životě nezadlužil, že by raději žil v nouzi.“

Přesto se stalo, že Stanislav začal pravidelně posílat určitou částku i svým rodičům. Ukázalo se, že to nebrali jako půjčku, tudíž nešli proti svému celoživotnímu přesvědčení. Pro ně byla samozřejmost, že jim syn pomáhá zvládat finanční problémy.

„Sestra se dozvěděla, že posílám peníze rodičům a stěžovala si, že nevychází, že nemá pro děti na kroužky a podobně,“ dozvídáme se. Stanislav tedy začal dávat peníze i sestře.

Vydělávám, ale své peníze skoro nevidím

„Sice chodím do práce, ale z těch peněz, co vždy v polovině měsíce dostanu, nevidím v podstatě ani korunu,“ zoufá si Stanislav. „Nemám našetřeno, protože není z čeho. O všechno mě oberou,“ píše.

V závěru svého psaní ale dodává, že si jen musí vyzobat, co si nadrobil. Uvědomuje si, že si rodinu tahle naučil, ale ačkoli ho to štve, nedokáže je odmítnout.

Autor: Natálie Kabourková


Související články