Joseph Pulitzer přišel na to, jak se chránit před nepřáteli. Během psaní používal neobvyklou pomůcku

od Markéta Krejčí
2 minuty čtení
Pulitzer Joseph
Zdroj: Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Pulitzerova cena, která každoročně oceňuje ty nejlepší žurnalisty v USA, je pojmenována podle Josepha Pulitzera. Ten žil v polovině 19. století v New Yorku, kde založil jedny z nejprodávanějších novin v Americe. Při práci používal tajnou knihu kódů, která měla ochránit jeho samotného, zaměstnance i jeho témata.

Joseph Pulitzer se narodil v roce 1847 v Maďarsku. Jeho otec byl bohatý židovský obchodník, který mohl dětem zajistit skvělé vzdělání včetně studia francouzštiny a němčiny. Po jeho smrti však obchod zkrachoval a rodina zchudla.

Imigrant a bezdomovec

Když bylo Pulitzerovi 17 let, rozhodl se jít hledat štěstí do Ameriky. Krátce po příletu se nechal naverbovat do Lincolnovy kavalérie a šel bojovat do americké občanské války. Po jejím skončení byl více méně bezdomovcem, který přespával v prázdných vagónech. Vystřídal několik zaměstnání, nikde však dlouho nevydržel.

O své negativní zkušenosti se sháněním práce napsal jednoho dne článek a poslal jej do německy psaných novin. Ve Westiche Post se text líbil a vydali jej. Následně se stal jejich reportérem, poté šéfredaktorem a nakonec i akcionářem.

Mezitím vstoupil do republikánské strany, a dostal se dokonce do zákonodárného sboru státu Missouri. Nakonec se ale od této strany odklonil a stal se demokratem.

Skupoval noviny

V roce 1878 prodal Pulitzer své akcie Westiche Post a koupil noviny před krachem — St. Louis Dispatch a večerník St. Louis Post, které posléze spojil dohromady. Noviny Post-Dispatch se brzy staly nejprodávanějším večerníkem ve městě. Jejich doménou byly senzační zprávy populistického charakteru.

Po pěti letech se Pulitzer rozhodl zajít ještě dále. Opustil Saint Louis a přišel do New Yorku, kde koupil do té doby ztrátový deník New York Word. Po několika týdnech získal 6 000 nových čtenářů, po dvou měsících už to byl více než šestinásobek.

Tehdy nevídaný bulvární styl

I zde vydavatel pokračoval ve svém zaběhlém novinářském stylu, tedy psaly se senzační zprávy. Jejich tématy byly nejčastěji zločiny, katastrofy či skandály. Dnes by to člověk nejspíše označil za bulvár. Na čtenáře to ovšem fungovalo.

Titul majitele nejprodávanějších tiskovin člověk nezíská jen tak. Pulitzer věděl, že musí mít v této branži velmi ostré lokty. Nebál se psát o zločinech, skandálech a trestné činnosti.

Nebylo divu, že tento muž měl mnoho nepřátel. Na jedné straně to přirozeně byli ti lidé, kteří se objevili na stránkách jeho novin. Na druhé straně to byla jeho novinářská konkurence, která ho nenáviděla.

Vymyslel důmyslný způsob ochrany

Pulitzer se často stával terčem útoků na svou osobu, jakožto náboženství i osobnostní rysy. Vydavatel se nakonec rozhodl chránit sám sebe i své zaměstnance a při komunikaci používal tajné šifrování. To mohlo být rozluštěno jen s pomocí knihy kódů, která je nyní umístěna na Kolumbijské univerzitě.

Kniha obsahuje asi 20 000 výrazů. Jsou tam krycí jména pro lidi, politické subjekty, pro konkurenci i pro pokyny k určité činnosti.

Konkurenční deník byl nazýván „Medúzou“, republikáni měli kódový název „Malárie“. Pod pojmem „Sedativa“ se skrýval pokyn: Zatelegrafujte mojí rodině mojí kontaktní adresu.

Ochrana jeho osoby a zaměstnanců ale nebyla jediným důvodem, proč byl používán kódovaný jazyk. V neposlední řadě se takto chránila i témata a informace. Ty se k novinářům většinou dostávaly přes telegramy a telegrafy, a mohlo se tak lehce stát, že padly do rukou konkurence.

Zdroj: Grunge.com, Lithub.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články