Marina Abramović, narozená 30. listopadu 1946, je rodačka ze srbského Bělehradu. Nejvíce se proslavila svým performančním uměním, které je často spojeno s jejím tělem. Ráda zkoumá jeho hranice stejně jako hranice svého publika. Jednou se jí to ale málem vymklo z rukou.
Jako malá se Marina věnovala hře na klavír, ráda malovala a také se učila anglicky a francouzsky. Rodinné soužití ale nebylo ideální. Umělkyně často popisovala své problémy s matkou. Ta měla ji i jejího bratra fyzicky a psychicky týrat.
Vystudovala umění
Během dospívání absolvovala na Akademii výtvarných umění v Bělehradě i v Záhřebu. Po studiích se vrátila do Srbska a začala učit na umělecké akademii. Nějaký čas také žila a pracovala v Amsterdamu.
V devadesátých letech působila jako hostující profesorka na univerzitách v Paříži, Berlíně a Hamburgu.
Již během studií si uvědomila, že ji mnohem více než výsledný produkt umění zajímá proces jeho tvorby. Začala se tedy věnovat performančnímu umění. V jejích vystoupeních se nejčastěji objevuje interakce mezi umělcem a publikem. Často jako nástroj umění používá své tělo a také zkoumá jeho limity.
Umění na hraně
Její performance jsou tak často nebezpečné. Například při jejím představení nazvaném Rytmus 10 hrála umělkyně takzvanou knife game, při které má člověk položenou ruku na stole s roztaženými prsty a nožem bodá do prostoru mezi prsty. V dalším z představeních dokonce ztratila vědomí.
To když si stoupla do zapálené pěticípé hvězdy. Nedostatek kyslíku způsobil, že zkolabovala. Se ztrátou vědomí pak ve svých představeních často operovala. Jednou také v rámci performance požila léky, které jí způsobily nekontrolovatelné záškuby, a ona ztratila kontrolu nad vlastním tělem.
Beztrestnost lidi motivovala k nejhoršímu
Zřejmě ale nejkontroverznější představení se událo v roce 1974, a to pod názvem Rytmus 0. Umělkyně se usadila na židli a vedle sebe na stůl položila 72 různých předmětů.
Přidala informační tabulku, která publiku říkala, že kdokoliv na ni může použít jakýkoliv nástroj připravený na stole a ona se nebude žádným způsobem bránit. Tabulka také nesla upozornění, že lidé nenesou žádnou odpovědnost za své činy.
Ačkoliv bylo obecenstvo nejprve zdrženlivé, když vidělo, že může na umělkyni použít jakoukoliv věc zcela bez následků, nakonec se osmělilo.
K dispozici byly věci neškodné jako například olej, peří, růže, ale také věci nebezpečné jako například hřebíky, špendlíky, nůžky i nabitá zbraň. Chování diváků se během šesti hodin vystupňovalo k brutálnímu násilí.
Umělkyni bylo roztrháno oblečení, lidé ji píchali trny do břicha a způsobili jí řeznou ránu na krku. Jeden člověk jí dokonce vložil do ruky nabitou zbraň a přiložil ji ke spánku. Když performance skončila, diváci raději utekli.
„Vytvořilo to agresivní atmosféru. Přesně po 6 hodinách, jak bylo plánováno, jsem vstala a začala kráčet směrem k publiku. Všichni utekli, aby unikli skutečné konfrontaci,“ popsala umělkyně pro The Theatre Times.
Zdroj: The Theatre Times, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
