Magdaleniny prádelny: Jak Irsko proměnilo padlé ženy v otrokyně

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Magdaleniny pradelny
Zdroj: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Od konce 18. století jimi prošlo více než třicet tisíc žen. Magdaleniny prádelny vznikly jako azylové domy pro „padlé ženy“. Ty zde ve skutečnosti zažívaly opravdové peklo. Co se v prádelnách odehrávalo, se veřejnost dozvěděla relativně nedávno. Temná historie těchto irských křesťanských institucí byla odhalena teprve na počátku 90. let.

Po více než dvě století byly irské ženy posílány do těchto institucí jako trest za pohlavní styk mimo manželství. Nezletilé matky, prostitutky, kokety. Ty všechny byly považovány za nevhodné pro společnost. Proto byly nuceny pracovat pod přísným dohledem jeptišek, aby byly napraveny. Strávily zde měsíce, roky, některé dokonce celý život.

V Irsku byly tyto azylové domy nazvány podle biblické Máří Magdalény…

… prostitutky, která zalitovala svých činů a stala se Ježíšovou následovnicí. První Magdalenin azylový dům pro kající se ženy, byl založen protestantskou církví v roce 1765 v Dublinu.

Ženy zde měly pracovat, aby se napravily

V polovině 18. století panovaly obavy, že je prostituce v irských městech na vzestupu. Nejnáchylnější k prostituci byly svedené ženy. Církev proto začala podporovat jejich práci. Ženy měly krátkodobě sloužit v azylových domech, aby se napravily. Poté se opět mohly vrátit do společnosti.

Schovávali sem i těhotné teenagerky

Do těchto domů začali brzy posílat rodiče své svobodné dcery, aby zde skryly svá těhotenství. Zpočátku většina žen vstupovala do Magdaleniných prádelen dobrovolně. Vyráběly zde krajky, šily, praly. Svou prací měly podporovat instituci a získané dovednosti využít k vydělávání peněz po svém propuštění.

Postupem času se však podmínky v těchto domech měnily v jakési vězení. Systémem procházelo mnoho žen z různých skupin. Posílala je sem i irská vláda.

Do Magdaleniných prádelen byly dováženy pacientky psychiatrických ústavů, vězenkyně, oběti znásilnění i dívky, které byly prostě jen považovány za příliš koketní či lákavé pro muže. Prádelny byly podporovány irskou vládou výměnou za služby. Tedy za odvedenou práci zdejších žen.

Křesťanské peklo

Prádelnám beztrestně vládly jeptišky, své „vězenkyně“ mlátily a prosazovaly přísná pravidla mlčení. Historička Helen Self pro server History uvádí: „Vykoupení zahrnovalo řadu donucovacích opatření, včetně vyholených hlav, šití uniforem pro různé instituce, diety s chlebem a vodou, omezené návštěvy, korespondence po dohledem, samovazba, a dokonce i bičování.“

Magdaleniny pradelny

Zdroj: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Jedna z přeživších, Mary Smith, sem byla umístěna poté, co byla znásilněna. Údajně pro případ, kdyby otěhotněla. Donutili ji ostříhat si vlasy a přijmout nové jméno. Nesměla mluvit a musela od rána do večera pracovat v prádelně.

Byla pravidelně bita a nucena spát v chladu. Dokonce si ani přesně nepamatuje, kolik času v jedné z Magdaleniných prádelen v Sunday Well strávila. „Připadalo mi to jako celý můj život,“ uvedla.

Skutečné poměry v prádelnách byly světu dlouho skryty

Je jen těžko uvěřitelné, že tento zneužívající systém v Irsku vydržel až do počátku 90. let. Kruté zacházení v Magdaleniných prádelnách bylo přísně tajné. Když už se cokoli dostalo na veřejnost, bylo to odmítáno – instituci přece řídila církev.

Ženy, které kruté zacházení v ústavech přežily, se o svých zkušenostech bály mluvit. A ty, které přece jen promluvily, byly často zahanbeny nebo ignorovány.

Skandál vyvolal až nález masového hrobu v dublinském Donnybrooku

Tehdy se sestry z jedné z prádelen rozhodly prodat část přilehlých pozemků. Požádaly proto úřady o přesun sto třiatřiceti těl z neoznačených hrobů na pozemku. Při tom byl objeven masový hrob se sto padesáti pěti těly.

Tento objev ukončil zrůdná tajemství Magdaleniných prádelen a odhalil rozsah všech hrůz, které zde ženy zažívaly. Tajemství staré přes dvě stě let se tak dostalo na první stránky novin.

Přeživší ženy z prádelen začaly veřejně svědčit o svých zkušenostech v těchto institucích. Tlačily na irskou vládu a volaly po odpovědnosti. Vše se dostalo až k OSN kvůli porušování lidských práv. Ta vyzvala Vatikán, aby se celou záležitostí zabýval.

Církev se k celé záležitosti nechtěla vyjádřit

Irská vláda uznala své rozsáhlé zapojení do prádelen a krutost těchto institucí. V roce 2013 se ženám omluvil irský prezident a založil kompenzační fond. Je to však velmi malá útěcha pro oběti Magdaleniných prádelen. Poslední prádelna byla zavřena až v roce 1996.

V zařízení pobývala i zpěvačka Sinéad O’Connor

Více než rok strávila v dublinské prádelně i zpěvačka Sinéad O’Connor. Ve svých patnácti letech sem byla umístěna za záškoláctví a krádeže. Krutá zkušenost z této instituce zapříčinila její otevřeně protikatolické postoje.

Zdroj: History.com, En.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová


Související články