Výbuch Vesuvu: Namísto rychlé smrti následovalo pomalé „pečení“ zaživa. Vědci zveřejnili novou analýzu

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Pompeje Vesuv
Zdroj: Profimedia

V roce 79 n. l. vybuchl Vesuv nad římskými městy Pompeje a Herculaneum. Okolí sopky bylo zavaleno žhavým pyroklastickým proudem. Až doposud mnozí předpokládali, že odsouzení obyvatelé měst byli okamžitě zabiti horkým mračnem. Nová studie však tento názor zpochybnila. Oběti čekala pomalá smrt, doprovázená strašlivými bolestmi.

Jedna z nejnebezpečnějších sopek světa

Sopka Vesuv se nachází na Apeninském poloostrově v regionu Kampánie, přímo u Neapolského zálivu. Patří mezi nejznámější sopky a jedná se pravděpodobně o nejnebezpečnější sopku na světě. Ačkoli je vulkán nyní nečinný, jedná se o stále aktivní a nepředvídatelnou sopku.

Nyní je sopka ve spící fázi

Při erupci v roce 79 n. l. zničila města Pompeje a Herculaneum. Jednalo se o jednu z nejkatastrofičtějších sopečných erupcí zaznamenaných v dějinách. Od té doby došlo k několika desítkám erupcí Vesuvu. Naposledy to bylo na konci druhé světové války, v březnu roku 1944.

Pompejská katastrofa

Při erupci sopky v roce 79 n. l. žilo ve městech v jejím blízkém okolí asi dvacet tisíc lidí. Do dnešní doby archeologové objevili v troskách měst a okolí sopky asi patnáct set těl. Stále však nacházejí další lidské ostatky i architektonické a kulturní pozůstatky. Odhadem mohlo zemřít až pět tisíc lidí.

V 80. a 90. letech archeologové objevili stovky kosterních pozůstatků lidí, kteří nalezli smrt v lodních skladech a na pláži Herculanea. Pravděpodobně doufali, že zde sopce uniknou. Většina odborníků se tehdy shodla, že oběti zemřely na udušení v žáru a oblacích popela a smrt tedy byla rychlá a „milosrdná“.

Vesuv

Zdroj: William Henry Goodyear, Public domain, via Wikimedia Commons

Nová forenzní analýza však ukazuje, že mnoho obětí sopky umíralo strašlivěji a déle, než se předpokládalo. Autor studie Tim Thompson, profesor aplikované biologické antropologie na Teesside University, uvedl pro IFL Science: „Bylo to temné, špinavé a děsivé.“

Čekala je dlouhá a bolestivá smrt

Tým archeologů a forenzních specialistů provedl analýzu nalezených koster asi sto padesáti obětí. Studie reziduí na kostrách ukázala, že lidé se ve skutečnosti doslova pekli zaživa, dokud jim nevybuchla lebka a mozek se nezměnil na popel.

Pozůstatky na kostech ukazovaly, že se jim doslova vařila krev. Zbylí možná zemřeli na postupnou dehydrataci, když teploty vystoupaly na úroveň vzniku páry.

Skrýš zafungovala jako trouba pečící na 250 stupňů

Profesor Thompson pro IFL Science uvedl, že kamenné lodní domy, ve kterých se lidé v panice ukryli, sice nabídly určitou izolaci od počátečního přívalu intenzivního tepla z pyroklastického toku. Avšak vznikl zde scénář, který opravdu úzce souvisel s pečením.

Odlitky zemřelých

Pompeje byly znovuobjeveny v 18. století, kdy archeologové začali s postupným odstraňováním sopečného nánosu ve výšce několika metrů.

Během výkopových prací v 19. století pak objevili italští archeologové pod vrstvou popela dutiny po lidských tělech. Nalili do nich sádru, což jim umožnilo získat odlitky těl v přesných pózách, v jakých oběti zemřely.

Jedná se o velmi cenný a unikátní poklad svého druhu. Pompeje jsou dnes odkryty zhruba z jedné třetiny. Odlitky zemřelých jsou zde k vidění spolu se zachovalými domy, chrámy či malbami.

Zdroj: iflscience.com, thesun.co.uk
Autor: Michaela Pauerová

Související články