Vampyrismus versus tuberkulóza: Nevědomost z lidí udělala otroky myšlenky. Vedlo to k lynčování mrtvých i nemocných

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
tuberkuloza
Zdroj: Public domain, via Wikimedia Commons

Ve starých dobách se velmi často stávalo, že neznámá nemoc, která byla objevena o mnoho let později, se stala předmětem spekulací, a lidé tak věřili, že se jedná o nějakou temnou sílu či prokletí. Stejně tomu bylo i v Nové Anglii těsně před objevením tuberkulózy.

V roce 1882 objevil Robert Koch virus, který šíří nemoc zvanou tuberkulóza. Už několik desítek let předtím na problémy lidé umírali, ale jelikož si nevěděli rady s tím, o co se jedná, vytvořili si vlastní verzi: vampyrismus.

V roce 1790, kdy se objevil první případ, začali lidé předpokládat, že nejsilnější člen rodiny zemře jako první, později pak vysává z ostatních kolem sebe posmrtně energii, aby je přijal mezi své. A to vše pouze proto, že nikdo netušil, jak se tuberkulóza šíří.

Pomalá smrt jim doslova brala dech z plic

Nakažlivý kašel, obtížné dýchání a čím dál tím méně sil. Tak se projevovala nemoc, která jakmile se v rodině projevila, začala šířit paniku. Lidé věřili tomu, že zemřel-li jeden člen rodiny, z hrobu poté vysával sílu ostatním.

Přesně tak to totiž také probíhalo, i když se člověk do poslední chvíle bránil a měl vůli žít, byl den za dnem slabší. Navíc měli nakažení vždy propadlé a krví podlité oči. A proto začaly takzvané hony na upíry.

Hroby mnoha mrtvých bývaly po dlouhých dobách exhumovány. Když lidé objevili, že má mrtvý srdce stále napumpované krví, že mu dokonce rostou nehty, což, jak již dnes víme, je několik měsíců po smrti zcela běžné, považovali mrtvého za upíra.

Jeho tělo obvykle probodávali dřevěnými kůly, hlavní ale bylo zbavit se srdce. To bývalo obvykle tajně v noci spáleno, aby se mrtvý už nemohl vracet jako upír a ubližovat ostatním.

K tomu všemu docházelo i několik let poté, co Koch objevil tuberkulózu. Panika se totiž šířila daleko rychleji než odborná informace.

Spalování srdcí během festivalů

Ačkoli mnozí považovali upíry stále za členy své rodiny a jejich jednání bylo nemorální, proto obvykle prováděli rituály v noci, docházelo i k festivalům, při kterých byla srdce takzvaných upírů spalována veřejně.

Příkladem je festival z roku 1793, kdy bylo při festivalu v Manchesteru spáleno srdce jednoho z prvních upírů. Rachel Harris se také nakonec stala symbolem celé paniky.

A to proto, že právě její smrt a postupné umírání dalších členů rodiny vedlo k domněnce, že se lidé vracejí z hrobů a berou ostatním sílu.

Až po dlouhých letech se lidé dozvěděli pravdu, o pár let později bylo jasné, jak se nemoc šíří a jak se proti ní dá bránit. Někteří ale i nadále věřili tomu, že se jejich blízcí vracejí z hrobů jako upíři.

Upíří panika je jasným důkazem toho, že nevědomost dokáže z lidí udělat otroky myšlenky, která se zrodí jen za pomoci velké náhody.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články