Jízda na vysokém kole byla velmi oblíbená. V mnoha ohledech ale také nesmírně nebezpečná

od Markéta Krejčí
2 minuty čtení
Vysoke Kolo
Zdroj: Profimedia

Historie jízdních kol sahá daleko do minulosti. První dopravní prostředek o dvou kolech byl sestrojen před více jak dvě stě lety. U lidí si okamžitě tyto stroje zajistily velikou oblibu, a to i přesto, že jízda byla na některých z nich přímo životu nebezpečná.

První přibližovací stroj s dvěma koly vynalezl roku 1817 Karl Drais. Kolo však nemělo šlapky a jednalo se spíše o dřevěné odrážedlo.

Kola se neustále zlepšovala

O padesát let později se podařilo francouzskému kováři vytvořit první šlapací kolo. Celé kolo bylo vytvořeno ze železa, a to včetně kol. Není tedy divu, že získalo přezdívku kostitřas (boneshaker).

Zájem o kola byl ale stále větší. Konstruktéři tedy začali přicházet s novými nápady, hledali řešení stávajících problémů a vytvářeli stále lepší designy.

Podle některých odborníků právě velký zájem o kola a o jejich vylepšování poté pomohl konstruktérům automobilů, kteří často stavěli na jejich základech.

Kolo vysoké metr a půl

V 70. a 80. letech se tak často objevovaly různé typy kol. Jedním z nich byla ve své době velmi oblíbená takzvaná vysoká kola.

V Anglii se jim říkalo penny-farthing, což v našich končinách znamenalo něco jako koruna-desetník. Bylo to kvůli velikostnímu poměru kol.

První kolo bylo obrovské, často dosahovalo výšky až 1,5 metru a byla na něm připevněna sedačka. Druhé, které udržovalo stabilitu, bylo zhruba třetinové.

Tento druh kola vynalezl Francouz Eugène Meyer, ale více se proslavila úprava, kterou představil Brit James Starley v roce 1877.

Manipulace byla velmi náročná

Jak vyplývá z popisu kola, jízda na něm byla značně obtížná. Především tedy nasedání, kdy se člověk musel i s kolem rozeběhnout a rychle naskočit. Když chtěl z kola dolů, musel zase seskočit.

Je samozřejmé, že každá menší nehoda měla u vysokého kola fatálnější následky než u kola běžného. Mezi obvyklá zranění tak patřily zlomeniny končetin.

Často také bohužel docházelo k tomu, že při sebemenším nárazu řidič přelétl přes řídítka. Tyto nehody časti končily otřesem mozku, ale bohužel také smrtí.

Pohodlí i módní doplněk

A proč vlastně bylo toto kolo tak oblíbené? Hlavní byla jeho větší rychlost a efektivnost. Díky velkému přednímu kolu mělo jedno šlápnutí do pedálů mnohem větší účinek než u kol menších. Vysoké kolo tak dokázalo jet rychlostí až 40 kilometrů v hodině.

Další jeho výhodou bylo, že lépe zvládalo nerovný terén, jako například dlažební kostky, kameny, nerovný beton a podobné. Muži také toto kolo považovali za vysoce módní záležitost. Používalo se především ve městě a jezdila na něm vyšší střední třída.

Jak už bylo řečeno, vývoj kol šel rychle dopředu, a i vysoká kola byla po několika letech nahrazena. K jejich zániku přispěl především vynález převodovky, díky které bylo velké přední kolo už zbytečné, a také gumové pláště, které vyřešily problémy s nerovnými povrchy.

Zdroj: Bicyclehistory.net, Barthaynes.com, Historyextra.com
Autor: Markéta Mladá


Související články