Adolf Eichmann: Na smrt poslal nespočet Židů. Toto je příběh muže, jenž svých činů nikdy nelitoval

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Adolf Eichmann
Zdroj: Author and location unknown.Bettina Stangneth's caption for the image says: "Unknown photographer, undated (1941), AKG Images, 4217270".., Public domain, via Wikimedia Commons

Téměř patnáct let se vyhýbal trestu a žil s pozměněnou identitou. Nakonec byl odhalen a poslán před soud. Ani poté ale neprojevil kapku lítosti nad tím, co provedl.

Když byl Hitler u moci, Židé byli posíláni do koncentračních táborů, mučeni, týráni a vražděni. Adolf Eichmann byl jednou z hlavních postav vedoucích nacistický plán pro vyhlazení Židů.

Byl to on, kdo posílal Židy na smrt, kdo dával příkazy ke smrtícím výstřelům a kdo se díval na to, jak před jeho očima umírají rodiny. Přesto nikdy nelitoval toho, co udělal.

Změnil si identitu a podařilo se mu uniknout

Když Berlín padl, Eichmannovi se podařilo uniknout. Sice byl později zajat Američany, do té doby si ale stihl opatřit falešné papíry, a proto byl uvězněn mezi méně závažné zločince.

Ve špatně střeženém válečném táboře se dostal k noži, kterým si seškrábal tetování SS. Pak se mu podařilo uniknout a několik let se schovával v Argentině, kde začal podnikat jako obchodník.

Když se Eichmann pod novou falešnou identitou snažil zapůsobit na dívku, o níž si zřejmě ani neuvědomoval, že je Židovka, řekl jí, že se jmenuje Klaus Eichmann a že jeho otec pomáhal nacistům.

Dívka udala na úřadech, co slyšela. Izraelské síly potom Eichmanna dlouho sledovaly, aby si byly jisté, že je to skutečně muž, po kterém dlouhé roky pátrají.

Nakonec byl Eichamnn zajat a devět dní vyslýchán a mučen. Po doznání byl předveden před soud, kde dostal možnost svých činů litovat. Ale neudělal to.

Na svou roli byl hrdý

Eichamnn místo toho, aby projevil lítost, naopak ještě vyprávěl, co se v dobách jeho nejvyšší kariéry dělo. Mluvil o tom, jak posílal oběti na smrt a ani při tom nemrknul.

„Sledoval jsem, jak popravčí střelil do hlavy matku a potom i dítě, které držela do své smrti v náručí. Mozek se rozprskl všude okolo a můj řidič mi ho smetl rukavicí z kabátu,“ řekl před soudem.

Podobných historek měl hodně. Jako kdyby věděl, že je to to poslední, co v životě udělá, vyprávěl jednu za druhou a kochal se tím, jak se všem hrůzou tají dech.

Na začátku června roku 1962 byl poslán na šibenici. I tam shrnul svými posledními slovy fakt, že ničeho nelituje.
„Doufám, že mě budete všichni následovat. Nebudu se pokořovat ani činit žádné pokání,“ napsal ve svých pamětech.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články