Bitva o Kyjev, ono vítězství s československou stopou

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Dayosh Kiev
Dayosh Kiev

Když v létě roku 1943 porazila sovětská vojska svého německého nepřítele v gigantické bitvě u Kurského oblouku, bylo zřejmé, že nacistické plány na porážku Sovětského svazu vzaly definitivně za své a protiofenziva Rudé armády na sebe nenechá dlouho čekat.

Cesta do Kyjeva – ofenziva Rudé armády po bitvě u Kurska

V souladu s předchozím odstavcem, 24. srpna zaútočila Rudá armáda na frontě dlouhé 1700 km s cílem překonat řeku Dněpr tvořící přirozenou německou obranou linii a uchytit se na jejím západním břehu. Svých cílů pro svoji první fázi ofenziva dosáhla a Sovětům se podařilo vytvořit několik předmostí důležitých pro další postup. V dalším průběhu této operace svedla vojska Rudé armády mimo jiné také vítěznou bitvu o Kyjev, které se v nezanedbatelné míře účastnili i vojáci 1. československé samostatné brigády v SSSR.

Situace před bitvou

Po překonání Dněpru (velmi improvizovaném, někteří vojáci se při překonávání řeky pouze přidržovali batohů nebo prázdných sudů) se Sovětům podařilo za vydatné pomoci stále kvalitnějšího letectva uchytit se, vytvořit předmostí a v krátké době pokračovat v dalším postupu. Brzy došlo k odříznutí německých sil na Krymu a jeden z dalších cílů postupu byl i Kyjev, ukrajinské hlavní město. Útok na něj nicméně nevedly síly 1. ukrajinského frontu generála Vatutina přímo, k útoku na silně bráněné město využily místo toho lest ne nepodobnou matení německého průzkumu před invazí v Normandii v roce 1944. Zatímco fiktivní armáda složená z maket zbraní se připravovala k útoku z hlavního směru, skuteční vojáci, včetně těch československých, zaútočili ze směru jiného.

Vlastní bitva o Kyjev

Zdroj: Wikipedia

Německé velení očekávalo útok ze směru od bukrynského předmostí, právě tam soustředili Sověti dřevěné makety tanků a další techniky či vysílali klamné radiové zprávy, aby přesvědčili Němce o tom, že útok přijde skutečně z tohoto směru. Skutečné jednotky se ve skutečnosti soustředily v noci z 22. na 23. října v prostoru vesnice Ljutěž. 3. Listopadu 1943 v 8:00 začala soustředěná dělostřelecká příprava (té se účastnila i děla 1. dělostřeleckého oddílu samostatné čs. brigády) a následně byla v mohutném počtu nasazena bojová technika.

Poměrně brzy se útočící Rudé armádě povedlo dosáhnout průlomu první německé obranné linie a do večera prvního dne bitvy postoupila o plných 10 kilometrů. Následující den útok pokračoval a díky tomu, že proti vybraným částem obrany nasadili Sověti silně koncentrované síly (přesila byla v živé síle i v obrněné technice až desetinásobná), snadno prolomili i linii druhou. Německé velení v tuto chvíli na obranu Kyjeva jako takovou rezignovalo a snažilo se pouze o co nejspořádanější stažení všech sil z města.

První československá brigáda se ofenzivy účastnila ve směru hlavního útoku (na přímou žádost plukovníka Ludvíka Svobody) a během bojů prokázali své nejvyšší bojové kvality, a dokonce to byli právě oni, kdo obsadil samotné centrum Kyjeva. Slovy Ludvíka Svobody, českoslovenští vojáci u Kyjeva útočili na „předsunuté německé pozice před Prahou“. Není proto náhodou, že po bitvě bylo československým vojákům celkem uděleno přes 140 sovětských vyznamenání.

Epilog

Jestliže bitva u Kurska byla bitvou, která ještě mohla konečný výsledek války zvrátit nebo minimálně oddálit, bitva o Kyjev již patří do začátku další fáze bojů na východní frontě, fáze ve které již nebylo pochyb o tom, že Německo moc Sovětského svazu nezlomí a naopak jej čeká zoufalý ústup, který skončí až na schodech budovy říšského sněmu v Berlíně. Přesto byl tento konec ještě daleko a muselo být prolito mnoho krve, než se stal skutečností. Pro československou jednotku v Sovětském svazu šlo o jedno z prvních vážných bojových nasazení a její vojáci nade vší pochybnost prokázali, že jsou odhodláni zakončit svoji anabáz i v osvobozené Praze.

Autor: Martin Straka


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články