Začalo to všechno tím, že portugalský mořeplavec Fernão Magalhães slíbil španělskému králi, že najde západní cestu na Moluky. Jako důkaz, že Země je kulatá, přiveze odsud králi zásoby koření. Král mu nakonec dal peníze na posádku, zásoby jídla a pět postarších lodí. Málokdo tehdy věřil tomu, že výprava opravdu dokáže, že Země není placka.
Posádkou se stali vesměs otroci a zločinci, dobrodruzi a nižší vrstva společnosti. Nikdo dobrovolně nechtěl věřit tomu, co Fernando o Zemi prohlašuje. Jemu ale stačilo, že se jednalo o silné muže. Dvě stě čtyřicet lidí tak vyrazilo na plavbu na Moluky, ostrovy koření.
Po prvním půl roce nastaly první problémy. Magalhães vzpouru úspěšně potlačil, ztratil ale první muže
V Patagonském zálivu svatého Juliána se flotila skrývala před zimními bouřemi. Tou dobou na třech lodích vypukla vzpoura.
Magalhães ji úspěšně potlačil, aby se ale situace neopakovala, nechal popravit jejího vůdce a dva muže vysadil na nedalekém pustém ostrově.
Další ztráty následovaly hned několik měsíců po zimě. Při hledání průlivu do Pacifiku se totiž jedna z lodí rozbila na skalnatých útesech a celá i s posádkou se potopila. Po nalezení průlivu dezertovala další loď a zbyly tak pouhé tři.
Když se před flotilou otevřel Pacifik, myslel si mořeplavec, že je od cíle jen několik dnů. Po čtyřech měsících plavby ale zemřelo mnoho mužů na kurděje, žízeň a hlad.
Námořníci se živili v podstatě vším. Starými suchary, které se už rozpadaly na piliny, krysami z podpalubí.
Většina jich byla natolik zesláblá, že by nepřežili bouřku. Kapitán posádky tak z vděčnosti nazval oceán Tichým.
Magalhãesova smrt nakonec měla alespoň nějaký účel
Když dorazila flotila na ostrov Cebu, sblížila se s domorodým kmenem a slíbila mu pomoc ve válce s jinými domorodci. Bohužel si tady Fernão až moc věřil.
Domorodci s otrávenými šípy pobili spoustu jeho mužů ještě před vyloděním. I on sám při této bitvě 17. dubna 1521 zemřel rukou domorodce.
Poté, co posádka několik měsíců drancovala okolní ostrovy, a dokonce spálila jednu ze svých lodí, vedení se ujal kormidelník Juan Sebastian Elcáno.
Pod jeho vedením se zbylé dvě lodě vydají na další cestu a skutečně dorazí k souostroví Moluky, kde doplní zásoby jídla, ale především naloží lodě kořením.
Jenomže jedna z lodí pod svým nákladem cestou zpátky praskne. Druhá je tak přeplněná kořením, že zbylo jen málo místa na jídlo.
Než doplují zpět tam, odkud před více než třemi lety vypluli, mnoho námořníků zemře hladem.
6. září 1522 se vrací pouhých osmnáct mužů z výpravy zpět. Přiváží koření a důkaz toho, že Země je skutečně kulatá.
To všechno je ale stálo čtyři lodě, dvě stovky životů, a dokonce život toho, kdo to celé vymyslel.
Autor: Šárka Cvrkalová
