Bitva o Gallipoli a vítězství Osmanské říše

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
Suffren
Suffren

1. světová válka s sebou přinesla mnoho bitev, ale tou nejspíše nejvýznamnější na východě byla bitva o Gallipoli. Šlo v ní především o dobytí průlivu Dardanely, který znamenal strategicky důležitý přístup k Marmarskému moři, a tedy i volnou cestu pro případný útok na tehdejší hlavní město Osmanské říše Istanbul. V bitvě se střetávala vojska tureckých obránců a útočící armády Francie a Velké Británie. Pojďme se na průběh bitvy podívat blíže.

Proč zrovna průliv Dardanely?

Bitva o Gallipoli byla pro britské a francouzské armádní velení strategicky tak zásadní, že kvůli ní zamítla mnoho jiných operací, např. průlom na Balt. Největší zájem na dobytí oblasti Dardanely mělo Rusko, které o toto území usilovalo již před válkou. Také proto se Osmanská říše přidala již před válkou na stranu Ústředních mocností. Rok 2015 byl ve znamení útoků Turků na Kavkazu, kde Rusům chybělo vybavení. Také proto požádali spojence o pomoc a demonstraci síly. Nakonec byl mezi Brity, Rusy a Francouzi dohodnut právě útok na výjimečný průliv Dardanely.

Zdroj: Roke / Commons.wikimedia.org

Počátek bojů na moři

Ještě před začátkem bitvy o Gallipoli došlo k několika dílčím bojům v oblasti Dardanely. Prvním vážnějším střetem námořních sil byl útok sil Ústředních mocností na přístav Sevastopol 29.10. 1914. Reakcí byl přesun francouzského a britského loďstva do této oblasti. Poté začaly snahy o rychlé zajištění “bezpečné cesty” pro proplutí zásobovacích lodí. Ty měly zásobovat ruské vojsko municí a jídlem. Samotný první útok vojsk Dohody na Dardanely se uskutečnil 19.2. 1915. Přes obří sílu se Turci úspěšně bránili a spojencům se nedařilo dobýt žádnou z pevností.

  • V oblasti působily francouzské a britské křižníky: Suffren, Charlemange, Inflexiblem Triumph a Queen Elizabeth

Právě kvůli velkým materiálním a lidským ztrátám začal být k útokům víceadmirál Carden, který byl pověřen velením, skeptický. Proto přišly nové úvahy o využití pozemních sil.

18. březen 1915 – vystřízlivění spojenců

Celkem 16 spojeneckých bitevních lodí se dne 18. března 1915 snažilo opět dobýt úžinu Dardanely. Jejich útok byl však velmi čitelný a přes několik málo úspěchů skončil velmi tristně. Důvodem byla zvolená ústupová cesta, na kterou již 8. března turecká minonoska Nusret nastražila minové pole. Bylo potopeno mnoho britských i francouzských lodí, boje neustály např. Irresistible nebo Ocean a mnoho dalších bylo značně poškozeno, velkým poničením trpěly slavné lodě Inflexible i Gaulois. Právě tyto ztráty přiměli velitele Churchilla a Kitchenera k rozhodnutí o kombinaci námořních a pozemních útoků.

Pozemní operace – konečné rozhodnutí

Zdroj: Shaolin128 / Commons.wikimedia.org

Velení vojsk Dohody naplánovalo kombinované pozemní a námořní útoky. Vylodění v úžině Dardanely bylo však komplikované a vždy za cenu velkých ztrát. Plán vylodění navrhl a řídil generál Hamilton, kterému bylo pro akci poskytnuto přibližně 128.000 můžů, z nichž přibližně dvě třetiny měly charakter pozemních jednotek. A jak vše probíhalo?

  • 22. 4. 1915 – naplánována invaze, z důvodu bouře byl termín posunut o tři dny
  • Obranu poloostrova řídil německý generál von Sanders
  • 26. 4. 1915 – pevnost padla, ale v zápětí ji Turci dobyli zpět
  • 25. 4. 1915 – 29. britská pěší divize – zátoka Morto – obří ztráty, ale nakonec se Britům daří pevnost Ertogrul dobýt
  • 24. – 25. 4. 1915 – australsko-novozélandský armádní sbor ANZAC – vylodění v oblasti, kde na ně čekala 19. turecká divize – boje a zákopová válka po dobu 8 měsíců
  • Na scénu v květnu proti Anzakům přichází Mustafa Kemal
  • 27. dubna 1915 – boj o pevnost Sedd el Bahr – 1. francouzská divize – neúspěch
  • květen – srpen 1915 – boje ustaly, probíhá jen zákopová válka

Srpen 1915

Snaha o velkou ofenzívu na území obsazeným jednotkami Anzaku. Z 5. na 6. srpna se Angličané vylodili v Suvelské zátoce. Sanders ani Turci nebyli připraveni. Vše vypadalo velmi nadějně, ale generál Stopford rozhodl o odpočinku, což mělo fatální následky. Do oblasti se začala přesouvat vojska Mustafy Kemala. Nulové informace Hamiltona vedly k přesunu plukovníka Aspinalla do oblasti, který zjistil, že rozkazy nebyly splněny.

  • 9. srpna – britský útok – Mustafa Kemal a jeho jednotky odolávají
  • generál Hamilton – poslední šance – útok z kopců Kirec Tepe Sirt
  • 15. 8. 1915 – neúspěšné vylodění Britů, stažení tureckých vojsk na poloostrov Gallipoli – zákopová válka, která skončila až na počátku roku 1916

V říjnu 1915 byl Hamilton nahrazen generálem Monroem, který rozhodl o evakuaci vojsk. Bitva o Gallipoli byla neúspěchem, za který byl zodpovědný ministr války Kitchener a první lord admirality Winston Churchil. Evakuace největšího množství vojáků a techniky v historii byla naplánována na 19.-20. prosince, ale poslední boje v oblasti úžiny Dardanely proběhly 7. ledna 1916. Dlouhá bitva o Gallipoli byla ukončena 9. ledna 1916, kdy Turci dorazili na již evakuovanou pláž.

Důsledkem celé bitvy bylo přiklonění Bulharska na stranu Ústředních mocností a řecký odchod do neutrality. Dohoda navíc přišla o více než čtvrt milionů vojáků.

Autor: David Mánek


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články