První černý průzkumník, který dobyl severní pól. Neobyčejný příběh Matthewa Hensona

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
Matthew Henson
Zdroj: Unknown authorUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Matthew Henson byl součástí slavné antarktické Pearyho expedice z roku 1909, která údajně dosáhla severního geografického pólu. Zatímco Robert E. Peary byl uznávaným průzkumníkem a objevitelem, Henson byl odkázán do role jeho věrného společníka a většího uznání se mu dostalo až o desítky let později.

Osiřelý potomek otroků, hnaný věčnou touhou po dobrodružství. A také nepostradatelný společník, o kterém Peary řekl, že bez něj by to nedokázal. Společně se pokusili dosáhnout severní točny sedmkrát, než se jim to poosmé konečně podařilo.

Henson dokonce tvrdil, že z jejich týmu byl první, kdo severního pólu dosáhl. Existovala však pouze hrstka mužů, kteří jeho tvrzení mohli doložit. Z původního čtyřiadvacetičlenného týmu se na nejsevernější místo planety vydal pouze on, Peary, čtyři domorodí inuitští lovci a čtyřicet psů. Jeho neuvěřitelný úspěch byl přesto po dlouhou dobu ignorován. Z velké části v tom hrála roli barva jeho pleti.

Lákalo ho dobrodružství

Matthew Alexander Henson se narodil v Nanjemoy v Marylandu 8. srpna 1866. Bylo to rok po skončení americké občanské války, a přišel tedy již do rodiny svobodných podílníků na farmě. Jako Afroameričan první generace se po zrušení otroctví mohl toulat světem a vést jedinečný život plný objevování a dobrodružství.

Henson v dětství osiřel a přestěhoval se za svým strýcem do Washingtonu, D. C. Již ve dvanácti letech, fascinován příběhy místních námořníků, ho zlákala práce na moři. Našel si proto práci jako pomocník na palubě obchodní lodi Katie Hines.

Dalších šest let tak brázdil vody a získal cenné námořní dovednosti i vzdělání pod vedením kapitána Childse. Cestovali po celém světě, navštívil tehdejší Orient, severní Afriku či Černé moře.

Roberta Pearyho potkal náhodou

Když kapitán, který byl Hensonovi téměř otcem, v roce 1887 zemřel, přijal mladý muž ve Washingtonu práci prodavače. Stále se však zajímal o cestování a lákala ho další dobrodružství. Náhoda tomu tak chtěla, že do obchodu jednoho dne přišel právě Robert Peary, který právě přijel z expedice z Grónska.

Ohromený Hensonovými zkušenostmi ho okamžitě najal jako svého asistenta a pozval ho na svou další cestu – expedici do Nikaraguy. Bylo to první z jejich mnoha společných průzkumných výprav. Další dva roky pak strávili cestováním po deštných pralesích Střední Ameriky, což upevnilo jejich přátelství.

V roce 1891 pak započali společných osmnáct let průzkumu Arktidy, které zahrnovaly kompletní mapování Grónského ledovce. Peary byl z jejich dvojice tou „veřejnou tváří“, ale bez Hensonových dovedností by se jen těžko obešel.

Matthew Henson

Zdroj: Robert Peary, Public domain, via Wikimedia Commons

Henson byl pro úspěch expedice nepostradatelný

Jako zručný tesař i řemeslník osobně postavil a udržoval všechny jejich expediční saně. Navazoval vztahy s původními obyvateli regionu a hovořil plynně inuitských jazykem. Byl schopný lovec, rybář i psovod a byl to právě on, kdo cvičil všechny Pearyho rekruty na každý z osmi pokusů o dosažení severního pólu.

Poslední společná plavba

Jejich zdaleka nejslavnější expedice do Arktidy se odehrála v roce 1909. Mělo jít o osmý a poslední pokus o dosažení nepolapitelného severního pólu. Výkon, který se nepodařil již stovkám průzkumníků během tří století před nimi. Mnoho z nich přišlo při těchto pokusech o život.

V září roku 1908 dorazila expedice do výchozího bodu na mys Sheridan, kde strávili dlouhou arktickou zimu. První skupina saní pak na začátku března dalšího roku vyrazila směrem k pólu. Dalších pět týdnů se jednotlivé skupiny postupně přibližovaly k cíli.

Šlo o klasickou strategii, kdy jednotlivé skupiny rozmisťovaly a ukládaly zásoby, vybavení a jídlo v terénu blíž a blíž k cíli a opět se vracely zpět na loď, která byla zamrzlá v přístavu na Ellesmerově ostrově. Poslední a zásadní cestu k cíli měl provést už jen Peary, Henson a čtyři inuitští společníci.

Mysleli si, že dobyli severní pól

Až nakonec na počátku dubna dosáhli svého vysněného cíle. Peary provedl měření jejich polohy vzhledem k poloze poledního slunce. Výsledky pak ukázaly, že vzdálenost určili přesně a vztyčili vlajku nad geografickým středem Země.

Otázkou bylo, kdo na severní pól dorazil první

Henson v novinovém článku, který vyšel po jejich návratu, uváděl, že byl ve vedení a přes geografický severní pól prošel jako první – důkazem byly jeho stopy. Ať tak nebo tak, vztah s Pearym po návratu z expedice značně ochladnul. Situace se ještě zhoršila, když bylo zpochybněno i Pearyho tvrzení o úspěchu expedice.

Zda se Henson a Peary skutečně dostali až na severní pól, bylo a je obtížné ověřit. Na rozdíl od jižního pólu je severní pól unášeným kusem ledu a navigační nástroje a techniky v té době ještě nebyly dostatečně sofistikované.

Z pozdějších šetření vyplynulo, že severní pól zřejmě o nějakých sto kilometrů minuli. Sice jejich tým asi nebyl první, který severního pólu dosáhl, Henson však byl pravděpodobně prvním Afroameričanem, který na toto území vstoupil.

Opožděná sláva

Jeho obrovská role v historické expedici však byla v novinových článcích opomíjena a uznáván byl pouze Peary. Opožděná vyznamenání obdržel Henson až v pozdějších letech, kdy pracoval jako úředník celní správy. Byl přijat do elitního klubu průzkumníků a kongres mu udělil medaili Peary Polar Expedition – téměř 40 let po své slavné expedici.

Jako čestného hosta ho do Bílého domu pozvali také prezidenti Harry S. Truman a Dwight D. Eisenhower. Henson zemřel následující rok 9. března 1955. V roce 2000 získal posmrtně nejprestižnější ocenění National Geographic Society – Hubbardovu medaili.

Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, nationalgeographic.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články