Měla být nepotopitelná. Od zkázy jaderné ponorky Kursk uplynulo již 21 let

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
Ponorka Kursk
Zdroj: Profimedia

12. srpna roku 2000 došlo u ruského pobřeží k jedné z nejhorších nehod ponorky mimo válečné období. Cvičení námořní flotily se tehdy proměnilo v zoufalý závod s časem. Závod o záchranu přeživších uvězněných desítky metrů pod hladinou moře. Pýcha ruského námořnictva, plavidlo, které bylo označováno jako „nepotopitelné“, poslala mohutná exploze ke dnu.

Byla sobota 12. srpna a jaderná ponorka Kursk, nazvaná podle stejnojmenného města a dějiště největší tankové bitvy v dějinách, se měla účastnit velkého námořního cvičení v Barentsově moři. Šlo zatím o největší akci toho druhu od pádu Sovětského svazu.

Kursk sloužil ruskému válečnému námořnictvu od roku 1994

Byl poslední ponorkou typu Oskar II., projektovanou a schválenou ještě za sovětské éry. S délkou 155 metrů a čtyřmi podlažími patřil do třídy největších útočných ponorek, které kdy byly zkonstruovány. O těchto plavidlech s dvojitými trupy se tvrdilo, že jsou nepotopitelné.

Víkendového námořního cvičení se účastnily špičky ruského loďstva. Jaderný raketový křižník Pjotr Veliký, několik menších lodí a čtyři ponorky. Mise Kursku začala přesně podle plánu v jedenáct hodin a dvacet osm minut místního času.

Ponorka Kursk

Zdroj: Profimedia

Výbuch zachytily seismografy po celé Evropě

Jako součást cvičení měl Kursk vypálit dvě slepá torpéda, právě proti Pjotru Velikému. Prakticky ihned po odpalu raket došlo k obrovské tragédii. Kurskem otřásl silný výbuch. Exploze v nitru ponorky byla tak silná, že ji zachytily seismografy po celé Evropě.

Oficiální verze tvrdí, že výbuch způsobila vysoká koncentrace peroxidu vodíku. Ten sloužil pro pohon torpéda a měl prosáknout rzí v pouzdře torpéda. Poté reagoval s mosazí a mědí v torpédometu, čímž byla způsobena chemická reakce vedoucí k mohutné explozi.

Na palubě bylo 118 členů posádky

Kursk, do té doby všemi považován za „nepotopitelný“, šel ke dnu. Konkrétně do hloubky 108 metrů pod mořskou hladinou.

Dvě zásadní chyby

Před vypálením torpéd zůstaly otevřené vodotěsné dveře, které měly izolovat torpédovou místnost od dalších prostor ponorky. Jednalo se o běžnou praxi – nechat bezpečně uvolnit přebytečný stlačený vzduch do torpédové místnosti v momentě odpalu torpéd.

Prvních sedm mrtvých

Bohužel, kvůli této rutině dovolily otevřené dveře explozi zničit první dvě z devíti oddělení ponorky. V prvním oddělení se v té chvíli nacházelo sedm mužů, kteří neměli žádnou šanci na přežití.

Ponorka Kursk

Zdroj: Profimedia

Ve druhém oddělení se nacházelo 36 mužů, ti byli zraněni a dezorientováni. Velící důstojník, který se nacházel právě ve druhém oddělení, neměl dostatek času vyslat nouzový signál.

Druhou zásadní chybou byl fakt, že selhala nouzová bóje, umožňující lokalizaci vraku v případě havárie. Zřejmě byla zablokována schválně – při misi v roce 1999 panovaly obavy, aby se neuvolnila a neodhalila tak pozici ponorky plavidlům nepřítele.

A mělo být ještě hůř

O pouhých 135 sekund později došlo k další explozi – šesti dalších torpédových hlavic. Otřes měl sílu 4,4 stupňů Richterovy škály. Výbuch rozmetal další dvě oddělení a trup ponorky se roztrhl. Dovnitř se valila voda.

Naštěstí nedošlo k jaderné havárii

Kontrolní tyče v reaktoru zůstaly naštěstí nepoškozeny a zabránily tak jaderné havárii. Naživu zůstalo už jen 23 mužů, kteří pracovali v šestém až devátém oddělení. Shromáždili se v posledním oddělení Kursku a kapitán-poručík Kolesnikov sepsal seznam těch, kteří přežili.

Než se celá ponorka ponořila do tmy. Přeživším nezbývalo než čekat na záchranu zvenčí. Té se však již nedočkali. Okolní ruská plavidla explozi nehlásila. Že je něco špatně, jim došlo až večer.

Záchranné akce tedy započaly až večer, brzdilo je ale špatné a zastaralé vybavení. Záchranáři prostě nebyli schopni se k ponorce dostat. Pomoc nabízely Spojené státy i Velká Británie, Rusko však pomoc odmítlo.

Ponorka Kursk

Zdroj: Profimedia

Záchrana přišla až po osmi dnech

Požádalo o ni teprve po čtyřech dnech, 16. srpna. Z Norska byla vyslána záchranná loď, ta dorazila na místo až 19. srpna. Potápěči se k nouzovému průlezu u devátého oddělení dostali až 20. srpna. Oddělení však už bylo zaplaveno vodou a všechny naděje na záchranu přeživších tak definitivně padly.

Putinovi se nechtělo z dovolené

Prezident Putin byl tehdy ve své funkci teprve osm měsíců. A kvůli Kursku se mu nechtělo vracet z dovolené. Kreml čtyři dny kolem celé situace mlžil a ujišťoval příbuzné, že posádka bude v pořádku. Klepání o pomoc přitom bylo z lodi slyšet ještě několik dní.

Trup vraku ponorky byl ze dna moře vyzvednut až o rok později. Většina těl mrtvých námořníků byla vyzvednuta s ponorkou a pohřbena v Rusku. Objevují se samozřejmě i teorie, že ke katastrofě mohlo dojít úplně jinak. Celou pravdu se však patrně jen tak nedozvíme.

Zdroj: Wikipedia.org, Popularmechanics.com, Rferl.org, Britannica.com
Autor: Michaela Pauerová


Související články