Lotosové nohy: Bolestivá tradice, při níž se dívkám deformovala chodidla. Povíme vám proč

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
lotosove nohy
Zdroj: For. Arfo, CC BY 4.0 , via Wikimedia Commons

Nohy jako lotosové květy. Tak vypadala chodidla ubohých čínských dívek, kterým byly nohy svazovány již v útlém věku. Pro západní kulturu by byla takto zdeformovaná chodidla odstrašující, pro čínské muže to však byl symbol krásy. A jak se říká, pro krásu se musí trpět.

Počátek této tradice sahá až do začátku 9. století, někteří historici se však domnívají, že byl zvyk ještě daleko starší. Původ samotné tradice není zcela jasný. Pravděpodobně vznikla jako snaha napodobit císařské tanečnice, které prosluly ladnými pohyby a drobnými krůčky.

Zdeformované nohy jako erotický symbol

Lotosové nohy byly pro čínské muže vrcholem erotiky. Líbil se jim styl chůze, kdy žena došlapovala pouze na špičky a musela dělat drobné krůčky. Samotná chodidla však nesměla být nikdy vidět. Pro muže byla vzrušující právě představa, jak asi drobné nožky mimo obuv vypadají.

Čínská kámasútra

Za vlády dynastie Čching vznikly dokonce erotické příručky o využití lotosových nožek při milostné hře. Mohli jste zde najít osmačtyřicet způsobů, jak si s takto zdeformovanými chodidly hrát. Rčení sto lidí, sto chutí tedy u čínských mužů platilo dvojnásob.

Pokud se chtěla žena dobře provdat, musela podstoupit bolestivý a mučivý proces svazování chodidel, při kterém se nohy postupně deformovaly do požadovaného tvaru.

Malé nohy jako symbol bohatství

Drobná chodidla byla i symbolem sociálního postavení – toho, že je rodina bohatá. Pokud si rodina mohla dovolit to, že dcera skoro nemohla chodit, a tím pádem nemohla pracovat na poli, bylo jasné, že má dost peněz.

Problém samozřejmě nastal ve chvíli, kdy rodina zchudla. Takto zmrzačená žena žádnou práci zastat nemohla.

Proces mrzačení nohou

Samotný proces deformování chodidel začínal již mezi druhým a pátým rokem. Klenba nohy v této době ještě nebyla dostatečně vyvinutá a dala se snadno tvarovat. Takto malé děti byly též vůči bolesti odolnější.

Noha se nejprve změkčila směsí bylin a zvířecí krve, byly zastřiženy nehty, aby nezarůstaly do kůže. Poté se prsty zlomily a ohnuly směrem dolů. Z nich se pak vytvarovalo jakési „kopýtko“, které se stáhlo až třemi metry obvazů. Celý proces se opakoval několikrát týdně, někdy i každý den. Dívky tak strávily velkou část mládí v bolestech.

I přes náročnou péči, kterou takto upravené nohy vyžadovaly, docházelo k infekcím. Některé dívky tak tuto „honbu za krásou“ zaplatily životem.

Deformování nohou jako nejlepší investice do budoucnosti dcery

Postupem času na toto „mučení“ přistupovalo stále větší množství žen. Ty chudší se tak snažily proniknout do vyšších vrstev, bohatší chtěly upevnit své společenské postavení. Lotosová chodidla mělo v 19. století skoro padesát procent žen v Číně.

Krutá tradice skončila až ve 20. století, kdy začaly čínské ženy napodobovat trendy přicházející ze západu. Proti svazování vystupovaly nejprve feministky, později čínští nacionalisté a definitivně tradici utnuli čínští komunisté. Ti v roce 1949 vydali zákaz tohoto „oslabování čínského národa“.

Někteří rodiče však své dcery mrzačili i nadále. Teprve v roce 1998, kdy byla zavřena poslední továrna, která vyráběla speciální boty pro zmrzačené nohy, vymizela konečně tato tradice úplně.

Autor: Michaela Pauerová

Související články