Benjamin Franklin Butler byl hlavním generálem armády Unie v americké občanské válce. Stal se jedním z nejméně oblíbených válečných generálů, a to na obou stranách konfliktu. Za své chování si vysloužil přezdívku Bestie Butler.
Butler byl velmi kontroverzní osobností na národní i na massachusettské politické scéně. Nejvíce se proslavil jako hlavní politický generál armády Unie, během války Severu proti Jihu. O „slávu“ šlo spíše v negativním slova smyslu.
Historie může být poněkud zkreslená
Podle historiků je na něj však neprávem nahlíženo pouze jako na špatného válečného generála. Kritizován je především kvůli velení v New Orleans během občanské války a malým zkušenostem. Jeho iniciativy z hlediska občanských práv a svobod a boje proti rasové diskriminaci bývají často přehlíženy nebo zmiňovány jen okrajově.
Benjamin Butler se narodil v roce 1818 v Deerfieldu v New Hampshire. Již v mládí se přestěhoval do Lowellu v Massachusetts. Zde jeho ovdovělá matka vedla penzion. Stal se jedním z prvních absolventů Lowell High School, v roce 1838 dokončil Colby College a stal se advokátem.
Butler vykonával soudní advokacii v Lowellu. V roce 1853 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů v Massachusetts a o šest let později i do Senátu.
Neměl žádný vojenský výcvik
Již v roce 1839 vstoupil do milice a v roce 1855 byl povýšen na brigádního generála. A to i přesto, že neměl žádný formální vojenský výcvik. Po vypuknutí občanské války v roce 1861 vstoupil do armády Unie (Severu).
Do funkce ho jmenoval Abraham Lincoln
Sehrál důležitou roli, když s milicemi potlačil nepokoje v Baltimoru a zajistil, aby Washington D. C. nebyl obklopen konfederačními silami. Za to byl jmenován generálmajorem. Stal se jedním z prvních jmenovaných prezidentem Abrahamem Lincolnem.
Bojoval za zrušení otroctví
V červnu 1861 byl poražen v bitvě u Big Bethelu a čekalo ho velení ve Fort Monroe ve Virginii. Zde jako první označil otroky, kteří utekli do Unie, za „válečný kontraband“ a odmítl je vrátit zpět do Konfederace.
Tento argument byl později uznán národním a mezinárodním právem a účinně osvobozoval otroky z otroctví. Desítky tisíc otroků totiž překračovaly hranice Unie a prchaly za svobodou. Otroci se stali na území Unie svobodnými de facto od roku 1863, definitivně až dodatkem Ústavy USA v roce 1865.
Kontroverzní velení v New Orleans
Na začátku roku 1862 bylo Butlerovi svěřeno velení pozemních sil, které doprovázely vítěznou výpravu Unie proti New Orleans. Město padlo v dubnu a od května do prosince jej Butler ovládl železnou rukou. Během této doby získal řadu nepřátel.
Ačkoli dokázal do města vnést pořádek, stal se právě zde známým jako Bestie Butler. Zabavoval majetek sympatizantů Konfederace, nechal popravit občana, který strhl americkou vlajku a údajně využíval své moci ke krádežím cenností v jižanských domácnostech. Zavedl také přísnou cenzuru v místních novinách.
Velkou vlnu nevole jižanů vzbudil jeho rozkaz číslo dvacet osm. Ten uváděl, že s jakoukoli dámou v New Orleans, která pohrdá vojáky Unie, bude účinně zacházeno, jako by byla prostitutkou. Zákon vyvolal polemiku nejen ze strany Konfederace, ale i Unie.
Když byl odvolán z New Orleans, vedl ještě několik neúspěšných vojenských operací. V roce 1865 byl Butler zbaven velení.
Během svého života Butler několikrát změnil politickou příslušnost. Po válce se stal radikálním republikánem ve Sněmovně reprezentantů a podporoval rekonstrukční opatření směrem k Jihu. Sepsal návrh zákona o občanských právech z roku 1871, který měl omezit akce Ku-klux-klanu, a stal se také spoluautorem zákona o občanských právech z roku 1875, který zakazoval diskriminaci na základě rasy na veřejných místech.
Kandidoval na prezidenta
Butler hrál také hlavní roli v procesu obžaloby proti prezidentovi Andrew Johnsonovi. Po dvou neúspěšných pokusech byl v roce 1882 zvolen demokratickým guvernérem státu Massachusetts. O dva roky později se stal prezidentským kandidátem labouristické strany zelených. Nezískal však dostatečný počet hlasů.
Zdroj: battlefields.org
Autor: Michaela Pauerová
