Na první pohled drobný brýlatý muž se ve 40. letech minulého století stal premiérem Japonska. Aniž by ve větší míře stál o přicházející gratulace oslavující jeho nástup do funkce, okamžitě po svém zvolení spolu se svou militaristickou stranou začal spřádat plán týkající se zahájení války se Spojenými státy americkými.
Neústupný pedant
Zdroj: Wikipedia
Autor: Takabeg
Syn důstojníka japonské císařské armády a dcery buddhistického kněze, Hideki Tódžó (1884-1948), v žádném případě nebyl prototypem diplomatického politika, jenž měl zajistit mírovou cestu ve sporu s USA, jak si přál tehdejší císař Hirohito. Generál Tódžó vynikal spíše bojovností a krutostí získanou vykonáváním vojenské služby v Mandžusku, kde zažil nepředstavitelné hrůzy. Nepříjemné zážitky se pak zcela projevily na jeho stylu politiky.
Touha po ropě
Ihned po svém zvolení japonský předseda vlády zahájil diplomatické jednání s americkou stranou, což však byla jen pouhá záminka pro vyhlášení války USA. Snažil se vystupovat loajálně jen proto, aby císaři dokázal, že plní jeho vůli, a také proto, aby Američané uvěřili, že jde o pouhé vyjednávání, které zcela nenaznačuje chystaný konflikt. Během jednání však probíhaly v Japonsku značné přípravy i podrobnosti válečného plánu, který měl na svědomí právě Tódžó. Jeho přáním bylo, aby japonští vojáci ovládli jižní část Pacifického oceánu, kde se nalézala bohatá naleziště ropy. Převážně šlo o oblasti Sumatry, Bornea a Jávy, kde produkce dosahovala až 65 milionů ropy za rok.
Japonsko ve válce
Generálovi Tódžó však nešlo pouze jen o zisk ropných nalezišť, ale také o obsazení Thajska, Malajsie a Filipín. Nejprve se však chtěl vypořádat se Spojenými státy americkými. Proto došlo 7. prosince 1941 k útoku na největší americkou vojenskou základnu v Tichomoří, na Pearl Harbor. Akce způsobila definitivní vstup Japonska a USA do války. Přední japonští generálové v čele s velitelem Isoroku Jamamotem (1884-1943) se však po právu obávali vojenské síly Spojených států. To Hideki Tódžó se neobával ani v nejmenším, místo toho se kromě premiéra stal i ministrem války, nejvyšším náčelníkem vojenského štábu japonské armády, ministrem školství a obchodu, ministrem zahraničí a později i ministrem vnitra.
Útok na Čínu
Císař Hirohito se ocitl zcela v područí armády, jež v Japonsku získala absolutní moc i díky veškerým funkcím, které v zemi zastával generál Tódžó. Ten se zanedlouho poté stal japonským diktátorem. Nejen svou povahou, ale také stejně střiženým knírkem, se velmi podobal Adolfu Hitlerovi. Ostatně k poroučení i k vojenství měl sklony již od malička. Jeho otec zažil, jak čínsko-japonskou válku (1894-1895), tak později i válku rusko-japonskou (1904-1905). I proto mladý Tódžó vystudoval vojenskou školu a v roce 1937 se zapojil k invazi Japonska do Číny, při které získal post generála.
Nečekaný konec
Právě díky své nesmírně brutalitě a neústupnosti si nakonec vysloužil přezdívku Břitva. Jeho touha po moci a slávě dosahovala takových rozměrů, že se mu na počátku roku 1944 podařilo přivést Japonsko na hranici zkázy. Z tohoto důvodu byl zanedlouho poté nucen podat demisi a v červenci téhož roku stanul před Mezinárodním soudním tribunálem, kde vztáhl veškeré osudy Japonska na svou osobu. Tribunálem byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
Autor: Alice Kollárová
