Pouštní liška, i tak mu říkali. Erwin Johannes Eugen Rommel patří k velkým osobnostem fašistického Německa. Během 2. světové války proslul především v bojích v Africe. Jeho jméno je skloňováno mj. v bitvách u El Alamein a mnoha dalších taženích tímto kontinentem. Kým však byl tento muž a jaký byl jeho osud?
Mládí a rodina
Eugen Rommel se narodil 12. listopadu 1891 poblíž Ulmu. Zajímavostí je, že jeho otec byl učitelem a matka dcerou významného politika. Již ve svých devatenácti letech se mladý Rommel vzdal vysněného studia a nastoupil ke 124. pěšímu pluku, kde po devíti měsících postoupil až do hodnosti četaře. Následně začal studovat v Gdaňsku důstojnickou školu, kterou dokončil v lednu 1912. Gdaňsk byl místem, kde se seznámil se svou budoucí ženou Marií Mollin, se kterou vstoupil do manželství roku 1916. První a také poslední syn se páru narodil o Vánocích roku 1928.
1. světová válka
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-785-0287-08 / CC-BY-SA 3.0
Eugen Rommel byl aktivním vojákem a 2. srpna 1914 se spolu se svým plukem přesunul na frontu. Tedy ne tak úplně, protože pluk vyrazil bez Rommela a ten se připojil až o několik dnů později. Již v počátcích 1. světové války získal Železný kříž 2. třídy za odvážně pojatý boj s nepřítelem. Ze svého zranění v září 1914 se rychle uzdravil a po návratu na frontu získal další zajímavé ocenění – Železný kříž 1. třídy. Popisovat všechny činy za 1. světové války by nebylo moudré, protože Rommel jich sbíral opravdu velké množství.
Za zmínku stojí zisk vyznamenání Pour le Merité a povýšení na kapitána roku 1917, po úspěšném zajetí devíti tisíc italských vojáků.
Konec války byl pro Rommela velmi těžký a potupný podobně jako pro celé Německo. Už asi tady se mladému vojákovi v hlavě rodila myšlenka, jak se pomstít, jak odčinit porážku a těžký direkt, který spojenci Němcům zasadili. Nevěděl však kudy se vydat, proto čekal.
Meziválečné období
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 146-1985-013-07 / CC-BY-SA 3.0
Eugen Rommel zůstal ve vojenské službě i v meziválečném období, mezi lety 1921-1929 velel např. pěšímu pluku ve Stutgartu nebo vyučoval na pěchotní škole v Drážděnech. Tady se snažil studentům předávat své zkušenosti z 1. světové války a spolupodílel se na tvorbě učebnice, Pěchota útočí. Jako přelomový se zdá rok 1935, kdy se z Rommela stal podplukovník a získal místo učitele na akademii v Potsdamu. Práci učitele na vojenských akademiích opouští těsně před 2. světovou válkou. Jak jsme již zmínili v meziválečném období, přišel na svět i Rommelův jediný syn Manfred.
2. světová válka
Na počátku 2. světové války byl Eugen Rommel pověřen velením tělesné stráže samotného Hitlera. Na počátku roku 1940 přijal Rommel velení 7. obrněné divize, která se účastnila invaze do Belgie a Francie. V průběhu bitvy o Francii se Rommelově divizi říkalo „Divize duchů“. Důvodem bylo skvělé utajení plánů postupu, rychlost s jakou 7. divize útoky prováděla a úchvatná přesnost.
Rommel byl neuvěřitelný, protože byl vždy se svými jednotkami v terénu a často je upřednostňoval před komunikací s vrchním velením.
Cesta do Afriky
Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-443-1582-32 / Bauer / CC-BY-SA 3.0
V lednu 1941 přišlo další povýšení a převelení přímo do Berlína, kde Rommel přijal velení německých sborů v Africe. Ani ne měsíc na to přišel osudový rozkaz k přesunu do Tripolisu.
Tady velitele nejvíce naštvala špatná morálka italských vojáků, kteří byli oslabeni porážkami, kterých zaznamenali nespočet. Po příchodu Rommela však přišly první úspěchy. Díky použité taktice bleskové války donutil britské jednotky k ústupu z vydobytých pozic až do Tobruku.
Tobruk se Rommelovi nedařilo dobýt, neuspěl hned dvakrát.
Po přesunu do Afriky dostal přezdívku pouštní liška a byl lidmi severní Afriky považován za osvoboditele od britské nadvlády.
Postup k Tobruku a do Egypta
V počátku zimy 1941 se podařilo Britům prorazit německé obranné pozice u Tobruku a Rommelova armáda byla nucena ustoupit. Rommel během následujících měsíců vymyslel plán, zformoval vojsko a zahájil novou ofenzívu. Ta byla úspěšná a Britové opět začali ustupovat a to i díky lsti s klestím připevněným na tanky, díky kterému se zvedal prach a armáda vypadala o mnoho větší než byla.
I díky skvělé taktice se Rommelovi podařilo dobýt Tobruk již 21. června 1941. Po vítězství se Rommel rozhodl pronásledovat Brity až k El Alameinu, kde byla jeho armáda značně vyčerpána podobně jako britské vojsko.
2. bitva u El Alamein
Zdroj: Ostholsteiner / CC BY-SA 2.0 de
Zlomem v Rommelově vojenské kariéře je 2. bitva u El Alamein, kde se britskému generálovi Montgomerymu podařilo Afrika Korps porazit a prolomit obranné řady.
Touto bitvou začala Rommelova hvězda silně pohasínat. Vše vrcholilo britským dobytím Tobruku, obsazením Benghazi a dalších měst. Nedostatek zásob, oslabená armáda přiměla Rommela ustoupit až do Tunisu. Po všech neúspěších byl Rommel zlomen a 6. března 1943 odletěl zpět do Německa, kde informoval vůdce Adolfa Hitlera o zoufalé situaci v Africe.
Závěrečné dny života
Erwin Rommel si byl vědom, že po vylodění v Normandii je neúspěch Německa na spadnutí, proto se nejspíše nechal zatáhnout do pokusu o atentát na Adolfa Hitlera. Ten byl neúspěšný a generál se mu shodou náhod vyhnul, tedy nebyla mu prokázána účast na něm. Přesto byl Rommelův vztah k vůdci narušen.
Také proto mu bylo uloženo domácí vězení a následně dáno na výběr – spáchat sebevraždu nebo být souzen jako zrádce. Generál si vybral první zmíněné a 14. října 1944 byl v nemocnici otráven jedem. Jeho smrt byla dlouho vykládána propagandou tak, že Rommel podlehl těžkým zraněním z boje. Slavný generál však zakončil život sebevraždou.
Autor: David Mánek
