První dáma zákona: Mabel Willebrandtová během éry prohibice v USA odstranila největší pašeráky

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Mabel Willebrandt
Zdroj: Bain News Service, publisher, Public domain, via Wikimedia Commons

Ve 20. letech 20. století byla Mabel Walker Willebrandtová jednou z nejmocnějších žen v Americe. Jako asistentka generálního prokurátora měla za úkol prosazovat zákon o prohibici. Ač sama byla jeho odpůrkyní, zákon tvrdě uplatňovala. Její boj za dodržování prohibice upoutal pozornost národa.

Již před první světovou válkou vznikaly v USA skupiny, které se snažily prosadit úplný zákaz alkoholických nápojů. Jejich argumenty byly jasné – alkohol je droga, která ničí rodinný život a pojí se se zločinem. Po válce pak přišla Amerika s prohibičním zákonem.

V rámci zvýšení produktivity práce a boje proti alkoholismu byla zakázána výroba, prodej i dovoz alkoholu. V roce 1919 byl schválen Volsteadův zákon, který definoval alkoholické nápoje a případné výjimky, a byl přijat 18. dodatek americké ústavy, který prohibici zavedl s účinností od ledna dalšího roku.

Efekt prohibice byl však přesně opačný

Došlo k nárůstu kriminality a vznikaly gangy, které pašovaly alkohol do USA. Na jejich vrcholu nestál nikdo jiný než gangster Al Capone. Lidé pili prakticky vše, co obsahovalo alkohol, zakládaly se tajné bary a ilegální výrobny alkoholu. Prohibice byla zrušena v roce 1933, 21. dodatkem americké ústavy.

Svých pravomocí k tvrdému prosazování prohibice a boji s pašeráky a gangy využila Mabel Willebrandtová. Žena, která měla „jeden z nejbystřejších právnických mozků ve Spojených státech“.

Raný život Mabel Willebrandtové

Willebrandtová se narodila jako Mabel Elizabeth Walkerová v Kansasu v roce 1889. Nebyla zrovna dívkou, co jde s davem. Dokonce byla vyloučena ze školy, po ohnivé výměně názorů s jejím ředitelem.

Po vyloučení se s rodinou přestěhovala do Michiganu. Později zde začala pracovat jako učitelka, a nakonec se provdala za ředitele školy, kde pracovala.

Když se společně přestěhovali do Kalifornie, rozhodli se oba změnit kariéru a věnovat se právu. Manžel začal studovat na plný úvazek, aby nepřišli o rodinné příjmy, Mabel přes den pracovala jako ředitelka školy a vzdělávala se v noci.

Ani rozpad manželství ji od studia neodradil a právnickou školu v roce 1917 úspěšně dostudovala. Již během školy zahájila působivou kariéru. Nejprve pracovala pro bono u policejních soudů, brzy se stala první veřejnou obhájkyní v Los Angeles. Zastupovala výlučně ženy a obhajovala přes dva tisíce případů.

Přijetí do úřadu nastupujícího prezidenta

Získala si mnoho klíčových příznivců a v roce 1921 ji její mentor z právnické fakulty vychválil kalifornskému senátorovi. Ten ji následně doporučil na právnickou pozici v nastupující administrativě nového prezidenta Warrena G. Hardinga.

Ve Washingtonu se Mabel Willebrandtová stala nejvýše postavenou ženou ve federální vládě, ačkoli její výdělek nebyl o moc vyšší než plat, který měla jako ředitelka školy. Z pozice asistentky generálního prokurátora měla prosazovat ne příliš úspěšný zákon o prohibici.

Pokrok byl pomalý a ve své misi navíc měla jen velmi málo spojenců. K tomu její šéf ani ministr financí, pod kterého tento zákon spadal, zrovna velkými zastánci prohibice nebyli. Později dokonce vyšlo najevo, že právě ministr financí Mellon během prohibice sám provozoval obří lihovar.

Zákony se musí dodržovat

Willebrandtová se však rozhodla svého úkolu odhodlaně zhostit, bez ohledu na své osobní přesvědčení a minimální podporu svých kolegů. Její zapálené prosazování zákona jí vyneslo přezdívky jako „První dáma zákona“ či „Paní Ohniváková“.

Pašeráci se před ní třásli

Willebrandtová se dala do práce a brzy se stala postrachem všech pašeráků ve Spojených státech. Nejprve přenesla pravomoc vymáhání prohibice z ministerstva financí na ministerstvo spravedlnosti. Začala stíhat všechny velké dodavatele alkoholu a kladla důraz na pořádné vyškolení všech orgánů, které měly prohibici prosazovat.

Lobovala také za rozšíření pobřežní stráže, která měla zadržet pašeráky alkoholu dřív, než se se svým zbožím dostali na pevninu. Zarazila také dvě z největších pašeráckých operací v zemi.

Revoluční myšlenka

Během jediného roku ve svém úřadu zahájila téměř 50 000 trestních stíhání, které vedly k 40 000 odsouzení. Sama obhajovala přes 40 případů u Nejvyššího soudu. Poté objevila novou a velmi významnou zbraň v boji proti organizovanému zločinu – daně.

U Nejvyššího soudu začala prosazovat, aby příjmy z nelegálních činností podléhaly dani z příjmu. Její myšlenku Nejvyšší soud v roce 1927 schválil. To umožnilo vládě obvinit zločince z daňových úniků a dovolilo úspěšné stíhání notoricky známých gangsterů, jako byl třeba Al Capone.

Nebýt Mabel, Al Capone by zůstal na svobodě

Díky jejímu nápadu byl tento král zločinců v roce 1931 odsouzen. V době, kdy vláda sklízela z její práce největší užitek, Mabel Willebrandtová však již nebyla u moci. V roce 1929 rezignovala a přesunula se zpět na západní pobřeží.

Rok předtím vedla velkou kampaň za nového prezidentského kandidáta Herberta Hoovera a očekávala, že bude odměněna povýšením na generální prokurátorku. Doba se však změnila. Prohibice byla čím dál víc nepopulární a Willebrandtová měla pověst její nejzarytější obhájkyně.

Nový prezident si ji do úřadu nevybral

Hoover si proto na tuto pozici vybral někoho jiného a Willebrandtová tak na svůj post rezignovala a vrátila se do Kalifornie. Jen o pár let později byla prohibice zrušena úplně a většina její práce přišla vniveč.

Po návratu do Kalifornie si otevřela úspěšnou soukromou právní praxi. Mezi její klienty patřilo mnoho významných osobností a Mabel vyhrála spoustu přelomových případů, především pak v oblasti leteckého práva, které se stalo jejím velkým koníčkem. Dokonce si udělala pilotní licenci.

Zemřela v roce 1963 na rakovinu plic. Mabel Willebrandtová byla velmi pozoruhodnou ženou v americké historii, přestože tak trochu upadla do zapomnění.

Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články