Terminátor z Ukrajiny: Anatolij Onoprienko vyvraždil celé rodiny. Prezident se kvůli němu snažil obnovit trest smrti

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Terminator
Zdroj: Profimedia

V dubnu roku 1999 odsoudil ukrajinský soud jednoho z nejbrutálnějších a nejděsivějších masových vrahů v historii. Anatolij Onoprienko, přezdívaný Terminátor či Zvíře z Ukrajiny, nemilosrdně zabil během sedmi let nejméně 52 lidí. Svých činů nikdy nelitoval. Poháněla ho prý vyšší síla a byl předurčen sloužit Satanovi.

Odborníci se shodují, že jeho chování mělo kořeny již v dětství. Onoprienko se narodil v roce 1959 ve vesnici Lasky na Ukrajině. Byl mladší ze svou synů, bratr Valentin byl starší o třináct let.

Otec ho poslal do sirotčince

Matka Onoprienkovi zemřela, když mu byly čtyři roky. Otec ho nechal umístit do sirotčince a nechal si pouze staršího bratra, což mu Anatolij nikdy neodpustil. Tato skutečnost zřejmě podnítila budoucí Onoprienkovu patologickou nenávist vůči rodinám.

V sirotčinci to neměl jednoduché. Zdejší režim odpovídal vězení, často trpěl hladem, utíkal. Začal zde šikanovat slabší jedince. Anatolij později řekl, že dětství v sirotčinci jeho budoucnost předurčilo – sedmdesát procent dětí odsud prý skončí v dospělosti ve vězení.

Živil se jako zloděj

Zapsal se ke studiu lesnictví, školu však nedokončil. Následovala povinná vojenská služba a po ní námořnická škola. Již po odchodu ze sirotčince začal krást, což bylo hlavním zdrojem jeho příjmů. Pomáhal mu v tom Sergej Rogozin, kterého poznal v posilovně.

První masová vražda

Vraždit začal ve svých třiceti letech, v roce 1989. Tehdy byli s Rogozinem přistiženi při domovní loupeži jedním z členů rodiny. V domě spali dva dospělí a osm dětí. Onoprienko a Rogozin, kteří u sebe nosili zbraně pro případnou sebeobranu, rodinu chladnokrevně vyvraždili. Onoprienko po této události se svým parťákem přerušil kontakt.

Poté Onoprienko vraždil ssám

Ještě ve stejném roce obdobným způsobem zastřelil pět lidí, kteří spali v autě, do kterého se chtěl vloupat. Neušetřil ani malého chlapce.

Mezi lety 1989 a 1995 opustil Ukrajinu a toulal se po Evropě. Živil se jako dělník, ale primárním zdrojem příjmů byla opět kriminální činnosti. Z tohoto období s ním nebyla spojována žádná vražda.

Řádit začal nanovo v roce 1995

Až do svého dopadení o necelý rok později bestiálně zavraždil dalších 37 lidí. Schéma vražd bylo vždy stejné. Vybíral si domy na samotě či na okraji vesnice a vraždil zde celé rodiny, aby poté mohl v klidu loupit.

Zabil nejprve muže, poté ženy a děti si nechal na konec. Neušetřil ani dvouměsíčního kojence. Sebral všechny cennosti a dům poté zapálil, aby zahladil stopy. Ke svým masakrům používal brokovnici ráže dvanáct, občas sekeru či kladivo.

 

View this post on Instagram

 

Příspěvek sdílený donDiario.com (@dondiario)

U soudu později prohlásil, že jím otřásla lhostejnost lidí k jeho zločinům. Když zabíjel své oběti v jedné vesnici, křičely prý tak hlasitě, že je museli slyšet další obyvatelé. Nikdo jim však nepřišel na pomoc a lidi se radši schovávali jako myši.

Policie dlouho nechtěla uvěřit, že tyto strašlivé vraždy jsou dílem jednoho člověka. Že by na tehdejší Ukrajině mohl existovat sériový, a dokonce i masový vrah. Důkladnější vyšetřování tedy začalo až po rozpadu SSSR.

A ihned zatkli nesprávného

Podezřelým se stal Jurij Mozola, zcela nevinný mladík, který vyšetřování zaplatil životem. Při výsleších byl nelidsky bit a mučen elektrošoky a po třech dnech zemřel.

Historicky největší pátrání po podezřelém na Ukrajině

K dalšímu pátrání po sadistickém vrahovi bylo nasazeno přes dva tisíce policejních vyšetřovatelů a celá vojenská divize národní gardy. Nakonec však stačila náhoda.

Sedmnáct dní po smrti Mozola policii na správnou stopu navedl Onoprienkův bratranec. Ten u Anatolije objevil velkou skrýš zbraní. Když začal mít podezření, Anatolij mu pohrozil vyvražděním jeho rodiny.

Onoprienko byl zatčen v bytě své přítelkyně 16. dubna 1996. Policie u něj našla spoustu důkazů a on se ke všem vraždám přiznal. Odsouzen byl o tři roky později na doživotí.

Prezident žádal výjimku pro možnost popravy

Jelikož se Ukrajina stala v roce 1995 členem Rady Evropy, trest smrti byl v té době zrušen. Veřejnost však volala po spravedlnosti v takto bestiálním případu.

Tehdejší prezident Leonid Kučma žádal po Radě Evropy výjimku, aby mohla být provedena poprava. Neuspěl, a proto byl Onoprienko odsouzen k doživotnímu vězení. V něm zemřel v roce 2013 na infarkt.

Povolení zabíjet prý dostal z jiného světa

Sám Onoprienko trval na tom, že by měl být popraven. Během rozhovoru s reportérem London Times (cituje server Murderpedia) prohlásil: „Pokud mě někdy pustí ven, začnu znovu zabíjet. Ale tentokrát to bude horší, desetkrát horší. Moje touha vraždit je veliká. Využijte této šance, neboť jsem upraven tak, abych sloužil Satanovi. Po tom, co jsem se naučil, nemám ve svém oboru konkurenci.“

Onoprienko vždy tvrdil, že není maniak, ale je posedlý. Poháněla ho prý vyšší síla, něco telepatického či kosmického. Nikdy nepocítil lítost a o vztahy s lidmi prý neměl zájem. Psychiatry byl shledán jako příčetný.

Zdroj: en.wikipedia.org, murderpedia.org, ranker.com
Autor: Michaela Pauerová


Související články