Prokletá panenka, lépe řečeno panáček Robert, se nachází v muzeu na Floridě. Od návštěvníků jej raději dělí tlustá skleněná vitrína. Lidé kolem něj mu dávali za vinu rozvody, autonehody, nemoci, a dokonce i smrt. A to nejen jeho majitelé, ale také návštěvníci muzea.
Robert je asi metr vysoká panenka, která má na sobě námořnický obleček. Vyroben byl zřejmě německou společností Steiff na přelomu 19. a 20. století.
Jeho prvním majitelem byl čtyřletý chlapec Robert Eugen Otto. O tom, jak se panenka dostala k Robertovi, panují spekulace. Ty divočejší tvrdí, že mu byl darován bývalým zaměstnancem rodinné firmy, který se měl údajně vyznat v umění voodoo. Dar měl být pomstou za jeho vyhazov.
Nerozlučná dvojka
Častěji se však uvádí teorie, že ji přivezl chlapcův dědeček ze služební cesty v Německu a dal ji v roce 1904 Robertovi ke čtvrtým narozeninám. Malý Robert se do panenky okamžitě zamiloval. Nosil ji všude s sebou, a dokonce jí oblékl svůj námořnický obleček.
Rodinní známí popisovali vztah chlapce a jeho panenky za velmi blízký, až nezdravý. Chlapec si s panenkou často povídal. Došlo to tak daleko, že mu dal své vlastní jméno a trval na tom, že on už bude označován jen jako Gene. A v tu dobu se u nich doma začaly dít divné věci.
Za vše může Robert
Geneovi rodiče vyprávěli, že několikrát slyšeli z dětského pokoje rozhovor dvou lidí, ale v pokoji byl vždy jen jejich syn s Robertem. Také měli jednou najít syna, jak ho pod postelí drží právě panenka.
Jeho ostatní hračky někdo poničil. Když rodiče obviňovali Genea, vždy říkal, že to dělal Robert.
Když Gene vyrostl, nechal Roberta v domě svých rodičů a cestoval různě po světě. Do rodného domu se vrátil se svou manželkou po smrti matky. Tam opět narazil na Roberta.
Jeho manželka ho neměla ráda a nechtěla s ním sdílet prostor. Proto mu Gene udělal dětský pokoj s hračkami, který mu sloužil také jako malířský ateliér.
Poslední majitelé ho raději věnovali muzeu
Po smrti Genea prodala jeho žena dům sousedovi, a to i s Robertem. Ten jej po 20 letech prodal Myrtle Reuter. Právě ta darovala Roberta muzeu.
Podle ní se jí doma začaly dít podivné věci. Měla pocit, že se panenka samovolně pohybuje, tak ji raději zamkla v pokoji. Zanedlouho ji také někdo zamknul v pokoji. Její nájemníci tvrdili, že slyšeli z podkroví kroky a chichotání a že Robert samovolně měnil svou polohu. Také uvedli, že se mu mění výraz obličeje.
Hlavně s úctou
Robert je tedy nyní umístěn ve Fort East Martello Museum na Floridě, kam se na něj chodí dívat stovky lidí. Ti ale musí být velmi opatrní. Zaměstnanci muzea upozorňují návštěvníky, že se musí k Robertovi chovat s velkou úctou, pozdravit ho, poprosit o svolení, když si chtějí pořídit fotografii a rozloučit se.
Robertovi chodí stovky dopisů. Někteří návštěvníci se mu v nich omlouvají za svoje špatné chování a prosí ho, aby z nich sňal svou kletbu. Další mu děkují a jiní zase prosí, aby proklel nějaké jejich známé. Lidé mu také často nosí dárky a jídlo, aby si zajistili jeho přízeň.
Zdroj: Horrorobsessive.com
Autor: Markéta Mladá
