Samuel Little – jméno, které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Přesto se zřejmě jedná o „nejproduktivnějšího“ sériového vraha. Jména svých obětí většinou ani neznal. Pomoci s jejich identifikací tak měly jeho portréty zavražděných žen. Děsivé obrazy se však dají uměním nazvat jen sotva.
Díky streamovací službě Netflix se mohou diváci podívat do zvrácené mysli sériového vraha Jeffreyho Dahmera. Ačkoliv byla jeho vražedná minulost otřesná, v počtu obětí patřil k těm průměrnějším.
Proslulý Ted Bundy byl sice „plodnější“, na jednoho muže však ani náhodou neměl. Na sklonku života se totiž Samuel Little přiznal k 93 vraždám.
Kriminální minulost
Samuel Little se narodil v roce 1940 a už od dětství bylo víceméně jasné, že z něj spořádaný občan zřejmě nikdy nebude.
Ve 13 letech byl poprvé chycen při krádeži, a to jízdního kola. Poté byl poslán do několika nápravných zařízení, jejichž snaha se ale naprosto minula účinkem.
Ve své kriminální dráze pokračoval Little prakticky celý svůj život. Krádeže, drogy, ale také napadení, to vše si mohli policisté přečíst v jeho trestním rejstříku.
Chvíle na svobodě si pravidelně zpestřoval pobyty ve vězení. Jednou byl dokonce obviněn i z vraždy, porota jej však pro nedostatek důkazů zprostila obvinění.
Little velmi často cestoval. Nikdy si nenašel stálou práci, protože nikde dlouho nevydržel. Stěhoval se z města do města, a to napříč celými Spojenými státy americkými.
Oběti, které nikomu nechyběly
V roce 2012 byl zatčen naposledy. Policie ho podezírala z prodeje drog.
Jak záhy ukázaly testy DNA, Little měl něco společného se třemi mrtvými ženami, které byly uškrcené a zmlácené. Soud ho dle The Washington Post nakonec uznal vinným a poslal ho na tři doživotí za mříže. Tehdy ještě ale netušil, že je to jen začátek.
Zdroj: Profimedia
Sériový vrah se ve vězení přiznal, že obětí má na svědomí mnohem více. Podle jeho vlastního odhadu jich mohlo být až 90. Nabízí se otázka, jak je to možné? Jak mohl dlouhá léta vraždit, aniž by to někdo zjistil?
Odpověď je dle Bustle relativně prostá. Jeho obětmi byly ve většině případů Afroameričanky, které se pohybovaly na okraji společnosti – prostitutky, bezdomovkyně či drogově závislé.
Problém ale byl, že si Little nepamatoval jejich jména. Policisté tak měli pachatele, ale nedokázali určit, které oběti mu vlastně náleží.
Portréty desítek mrtvých žen
Policisté se tak rozhodli využít vrahovu vášeň pro malování a požádali ho, aby se pokusil některé své oběti nakreslit. Výsledkem bylo neuvěřitelné množství portrétů.
Vyšetřovatelé nedokázali pochopit, jak si všechny tyto tváře dokázal Little vůbec zapamatovat. „Teď žiji ve své mysli. Se svými zlatíčky. Se svými kresbami,“ řekl podle magazínu Artillery Little. Dá se tedy předpokládat, že většinu svého času ve vězení strávil vzpomínáním na své strašlivé činy.
„Jeho kresby mohly být původně vytvořeny pro jeho vlastní perverzní vzpomínku na minulost, ale nyní slouží k identifikaci lidí, které brutálně zavraždil,“
Nezaslouží si titul umělce
O umění ale podle názoru malíře Anthonyho Ausganga pro magazín Artillery ani náhodou mluvit nelze. „Kdyby se z něj nestal pozoruhodný vrah, byly by jeho kresby právem brány jako dílo naivního umělce,“ připouští. Problémem je ale to, z jakého důvodu byly obrazy vytvořeny.
„Jeho kresby mohly být původně vytvořeny pro jeho vlastní perverzní vzpomínky na minulost, ale nyní slouží k identifikaci lidí, které brutálně zavraždil, a právě toto použití zakazuje použití slova ‚umění‘ pro jeho kresby,“ myslí si umělec.
„A pro kritiky a kulturní analytiky: nazvat ho umělcem je pocta, kterou si nezaslouží; ani ‚skuteční‘ umělci by ho neměli počítat do svých řad,“ vysvětlil na závěr.
Zdroj: Artillery, Washington Post, Bustle
Autor: Markéta Světlá
