Šílené řádění sester Papinových: Svým obětem vytrhly oči, zohavily obličej i hýždě

od Markéta Krejčí
2 minuty čtení
Papine Christine
Zdroj: Agence de presse Mondial Photo-Presse, Public domain, via Wikimedia Commons

Únoru roku 1933 otřásl celou Francií otřesný případ vražd. Jednalo se o třídní boj, nebo byly sestry Papinovy šílené? Odpovědi na tuto otázku se už zřejmě nikdy nedočkáme. Jediné, co víme, je to, že po jejich šílenství zůstaly dvě mrtvé ženy zavražděné neuvěřitelným způsobem.

Christine a Léa Papinovy byly sestry. První jmenovaná byla o sedm let starší. Pocházely ze značně disfunkční rodiny, ve které nechybělo násilí ani alkohol.

Ze sirotčince rovnou do práce

Jejich matka nebyla zrovna vzorem rodičovské lásky a všechny tři své dcery zanechala v sirotčinci, kde se údajně nešlo pro ránu daleko. Jejich nejstarší sestra Emilia nakonec odešla do kláštera, neboť ji měl znásilnit jejich vlastní otec.

Rodiče se nakonec rozvedli. Matka nechala zbylé dvě své dcery okamžitě zaměstnat. Ze sirotčince byly obě dívky dobře vycvičeny v domácích pracích a ve vaření. Začaly se tedy živit jako služky.

Sestry pojil velmi zvláštní vztah, který byl patrný již od dětství. Každá byla úplně jiná. Christine byla energická, rázná a nebála se konfrontace, Léa byla naproti tomu tichá, poslušná a velmi introvertní. Ačkoliv spolu téměř nehovořily, nedokázaly bez sebe být ani chvilku.

Práce u rodiny advokáta

Proto si také hledaly práci vždy spolu. V roce 1926 je zaměstnala rodina vysloužilého advokáta Reného Lancelina. Obě pracovaly v jeho dvoupatrovém domě v Le Mans, kde s ním žila ještě jeho manželka Léonie a jejich již dospělá dcera Geneviève.

Šest let služby proběhlo v naprostém pořádku. I když to zřejmě nebylo vůbec lehké. Jak se postupně ukázalo, Léonie byla úzkostná perfekcionistka, a to včetně úklidu. Ráda ve svém domě testovala úroveň úklidu za pomoci bílé rukavice, kterou přejížděla po nábytku.

Podle okolí se ale jinak rodina chovala k ženám dobře. Pracovaly tedy 14 hodin šest a půl dne v týdnu, to však byla v té době norma. Dostávaly standardní plat, jídlo měly stejné jako rodina, a dokonce měly svůj vytápěný pokoj.

Krvavá jatka

Co se však stalo oné noci 2. února 1933, zůstává dodnes záhadou. René se vypravil ke svému bratrovi, kam měly dorazit i jeho manželka s dcerou. Ty se však neukázaly. Když šel pro ně domů, zjistil, že je celý dům zamčený a jediné světlo vychází z pokoje služek.

Vše mu přišlo podezřelé, tak zavolal na policii, která přijela a do domu se vlámala. To, co našla, však nikdo nečekal. Manželka i dcera ležely na odpočívadle v kalužích krve. Obě měly vytržené oči a rozbité obličeje k nepoznání. Také měly pořezaná stehna a hýždě.

Přiznání a trest smrti

Obě sestry našla policie v jejich ložnici nahé uvnitř jedné postele. Jak se později ukázalo, sestry spolu měly zřejmě vztah sexuální povahy. K činu se okamžitě přiznaly.

Proces tehdy sledovala snad celá Francie. Zatímco tehdejší inteligence v čele se Jean-Paul Sartrem tvrdila, že se jednalo o jasnou demonstraci třídního boje, obhajoba se snažila dokázat, že vše zapříčinilo rodové šílenství.

Obě sestry byly nakonec uznány za způsobilé a souzeny jako zdravé. Christine dostala trest smrti, Léa jako spolupachatelka deset let těžkých prací.

Dožila v utajení

Starší sestře byl trest nakonec změněn na doživotí, ona ale ve vězení držela hladovku a celkově byla ve špatné psychické i fyzické kondici. Zemřela čtyři roky po vražedné noci ve věku 32 let.

Mladší sestra byla propuštěna po osmi letech za dobré chování. Vrátila se ke své biologické matce, kde svůj život dožila pod změněnou identitou.

Zdroj: Allthatsinteresting.com, Thevintagenews.com
Autor: Markéta Mladá


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články