Zdravotní sestra, která více životů ukončila, než zachraňovala. To byla Honora Kelley, americká sériová vražedkyně, známá spíše pod pseudonymem Jolly Jane. Její zvrácenou mysl uchvacovala blížící se smrt jejích pacientů.
Honora Kelley, dcera irských přistěhovalců, se narodila v roce 1854 v americkém Bostonu. Její rodina se na východní pobřeží USA přestěhovala z Irska po velkému hladomoru, avšak brzy zjistili, že ani zde si nepolepší.
Matka jí zemřela již v útlém dětství a Jane a její mladší sestra zůstaly jen s otcem. Ten se však začal projevovat jako alkoholik a násilník a sestry brzy skončily v sirotčinci.
Po dvou letech v sirotčinci se Jane ujala rodina Anny Toppanové, která ji zaměstnala jako služebnou. Ačkoli ji Toppanovi formálně neadoptovali a Jane u nich více méně otročila, přijala později sama jejich příjmení. Důvodem bylo, že nechtěla mít již nic společného se svým otcem.
Když dosáhla jedenadvaceti let, začala se školit v nemocnici Cambridge Hospital v Bostonu jako zdravotní sestra. Právě zde si díky své veselé a přátelské povaze vysloužila přezdívku Jolly Jane. Nikdo však netušil, že si zde mezitím tiše vybírala své oběti.
Společně na smrtelné posteli
U Jane se projevila zvrácená touha vidět, jak pacienti umírají. Fascinoval ji právě ten okamžik, kdy člověk umírá, kdy se těsně přiblíží smrti. Dokonce si k nim i lehala do postele, aby byla „pachu“ smrti ještě blíž.
Pacienti jako pokusní králíci
Pacientům k smrti pomáhala, zneužívala je ke svým experimentům jako pokusná zvířata. Měnila předepsané dávky léků, dávkovala jim větší množství morfinu, než bylo třeba, a sledovala, co to s nimi udělá.
Z nemocnice kvůli tomu byla vyhozena a do služby ji opět přijala rodina Toppanových. Jane se od své fascinace smrtí nenechala odradit a vraždila dál.
Otrávila i své zaměstnavatele a jejich dceru, se kterou přitom dobře vycházela. Zamýšlela se prý vdát za jejího manžela, což se jí ale nepodařilo. A opět vraždila směle dál.
Obvykle trávila jednotlivce, udělala však chybu, když se pokusila vyvraždit celou rodinu. Přeživší si objednali toxikologii obětí a v tělech byl objeven jed.
To dovedlo policii až k Jane, která se nakonec ke všem vraždám přiznala. Zvláštní bylo, že doktoři neobjevili u Jane žádnou psychickou poruchu. Podle odborníků vraždila zcela při smyslech. I přesto byla umístěna do psychiatrické léčebny.
Sama se bála, že ji chtějí zabít
Zde začala trpět bludy a neustálým strachem, že ji někdo otráví. Odmítala tak veškeré jídlo a musela být vyživována umělou výživou v kapačkách.
V psychiatrické léčebně v roce 1938 zemřela.
Důvody jejího nutkání zabíjet zůstaly pro odborníky do dnešního dne záhadou.
Autor: Michaela Pauerová
