Židle pro štěkny: Veřejné ponížení, kterému se nevyhnuly prostitutky, drbny a podvodníci

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zidle pro stekny
Zdroj: Pearson Scott Foresman, Public domain, via Wikim

Mučicí nástroje měly obvykle jediný cíl: dostat z obětí doznání ke své vině. Ovšem nebylo tomu tak úplně vždy. Někdy šlo také o potrestání provinilého. A právě k tomu sloužila takzvaná židle pro štěkny.

Mučení bývalo bolestivé a lidé si z něho odnášeli nejen psychické, ale především fyzické následky. Židle pro štěkny však fungovala trochu jinak.

Do vody s tebou

Židle pro štěkny, jak již název sám o sobě napovídá, byla trestem především pro ženy, které se provinily nadáváním, hrubým chováním nebo pomlouváním. Kromě toho na ní byly trestány i prostitutky.

Ani muži se mnohdy tomuto mučení nevyhnuli. Ačkoli původním záměrem bylo potrestat ženy, které si pouští pusu na špacír, stala se židle pro štěkny trestem i pro podvodníky, zloděje a zkrátka každého, kdo se nějak provinil proti morálce.

A jak mučení vlastně probíhalo? Oběť byla připoutána k dřevěné nebo kovové židli, která s ní pak byla spouštěna obvykle do ledové vody. V ní byl člověk několikrát vymáchán a puštěn opět na svobodu.

Židle pro štěkny existovaly také v podobě konstrukcí podobajících se dětským houpačkám. Na jednom konci nad vodou byla umístěna židle, na druhém konci pak závaží.

Tato konstrukce stále na břehu rybníka a připomínala lidem, aby se chovali vzorně, jinak budou vymácháni ve studené vodě. Možná si říkáte, že to není žádný trest, ale opak je pravdou.

Veřejné ponížení bolí

Cílem židle pro štěkny nebylo člověku ublížit fyzicky. Trestem mělo být především to, že před zraky všech lidí z okolí provinilec skončil několikrát ve studené vodě a pak šel mokrý s hanbou domů.

Ukázalo se, že za provinění proti společnosti je největší trest právě to, že všichni zjistí, co dotyčný provedl. I když tento nástroj nikomu skutečně neublížil, fungoval dokonale.

Voda a čarodějnické procesy

Židle pro štěkny je někdy mylně považována za součást techniky odhalující čarodějnice v Salemu. Tam totiž právě voda rozhodovala o tom, jak žena označená za čarodějnici dopadne.

Obviněným byly spoutány ruce a byly hozeny do vody. Pokud se potopily, usnesla se komise na tom, že se jedná o dívku bez nadpřirozených schopností. Když náhodou žena zůstala na hladině, bylo to považováno za důkaz, že příroda čarodějnici odmítla.

Tyto ženy pak putovaly na hranici, ty potopené se ale obvykle stejně zachránit nepodařilo a utopily se dříve, než je někdo z vody vytáhl. Zemřely tak podle blízkých alespoň „s čistým svědomím“. Židle pro štěkny ale nemá s těmito procesy nic společného.

Zdroj: Plzenoviny.cz, en.wikipedia.org, brittanica.com, definitions.net
Autor: Šárka Cvrkalová

Související články