První zubní protézy se vyráběly ze zubů padlých vojáků. Lidé jim je trhali přímo na bojištích

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
zubar
zubar

Kam až sahají počátky krásného a běloskvoucího úsměvu? První zmínky o umělých zubech spadají až do 18. století, kdy ve Spojeném království Velké Británie místní šlechta toužila po zářivém úsměvu, přestože jejich zuby byly často ve velmi špatném stavu.

Je obecně známo, že ústní hygiena ve Starověku byla na výši, používaly se různé ústní vody na bázi máty či šalvěje.

Bohužel s nástupem středověku se obecně od hygienických návyků upustilo, protože lidské tělo bylo považováno za „nečisté“.

Osvícenství a humanismus měly vliv i na osobní blaho společnosti. Lidé se o svůj vzhled začali více zajímat.

Přestože se tehdejší šlechta stravovala velmi nezdravě, což mělo dopad i na její zuby, chtěla ve společnosti zapůsobit neodolatelným úsměvem.

Poutavá reklama hledající dárce

Karikatura od Thomase Rowlandsona z roku 1787 zobrazuje, jak jsou vytrhávány zuby nejchudším občanům. Za malou almužnu byli živými dárci ve prospěch bohatších zubních pacientů.

Další reklamní plakát z roku 1792 hledá dárce zdravých zubů, které by byly nýtovány na protézy a umístěny do nezdravých britských úst.

Na konci 19. století byla vyráběna základní deska zubní náhrady ze slonové kosti s připevněnými lidskými zuby.

Další možností bylo mít také zuby ze slonoviny. Což sice vyšlo levněni, ale nepůsobilo to přirozeným dojmem.

Zubní protéza ze slonoviny s lidskými zuby mohla v té době stát více než 100 liber. Bez lidských zubů to bylo levnější, ale pro většinu lidí stále finančně nedostupné.

Navzdory obrovským nákladům bývaly zubní náhrady vloženy do nezdravých úst, proto nevydržely příliš dlouho.

Zuby od Waterloo

Počet živých dárců byl však velmi malý a vykradači hrobů mohli nabídnout jen omezené zásoby.

Když se v roce 1815 uskutečnila bitva u Waterloo, vyhlídka na tisíce britských, francouzských a pruských zubů sedících v ústech nedávno zabitých vojáků na bojišti byla pro lupiče atraktivní příležitostí.

Zuby mrtvým vytrhávali kleštěmi nejenom přeživší vojáci a místní obyvatelé, ale také vykradači, kteří přicestovali až z Británie.

Jak taková zubní náhrada vznikala?

Zuby byly dále prodány do továrny, kde se roztřídily, aby to vypadalo, že každá sada horních a dolních předních zubů pochází z jednoho těla.

Soupravy byly dále předány zubním technikům, kteří je vařili, odřezávali konce a poté je tvarovali do slonovinové zubní protézy.

Ke konci 18. století s nástupem keramických náhrad se naštěstí od lidských zubních protéz upustilo.

Autor: Adéla Vocetková

Související články