Muž provedl operaci sám na sobě. Čelil při ní opravdovým hrůzám

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
leonid rogozov operace e1600082426886
leonid rogozov operace e1600082426886

Představte si, že se účastníte expedice do Antarktidy a začínáte pociťovat únavu, slabost a nevolnost. Jako lékař tušíte svou diagnózu a je vám jasné, že jediné, co vám pomůže, je okamžitá operace. Jenže jste jediní, kdo ji dokáže provést. Jak byste se zachovali?

Výše popsané se stalo ruskému chirurgovi Leonidovi Rogozovi, který během sovětské expedice za vystavení nové základny začal pociťovat bolest na pravé straně břicha. Věděl, že půjde o akutní apendicitidu, kterou operoval zcela běžně.

Jenže to bylo v civilizovaném světě za řádných podmínek. Okolnosti mu také zrovna nepřály – cesta z Ruska do Antarktidy trvala po moři přes měsíc a kvůli sněhu a vánici nebylo možné, aby pro něj někdo přiletěl.

Rozhodl se jednat i přes značné riziko

Ocitl se tak v ohrožení života. Zbývaly mu jen dvě možnosti. Buď čekat, až se zázrakem objeví pomoc, nebo se pokusit operovat sám sebe.

Rozhodl se konat. Ačkoliv zde bylo riziko, že mu slepé střevo při zákroku praskne, což by byl okamžitý konec, rozhodl se ho podstoupit.

Musel si otevřít břicho, aby mohl vytáhnout střeva ven, přitom neměl ani tušení, zda to vůbec bude v lidských silách.

Jenže jeho selhání by mu nejen vzalo život, ale také vrhlo vzhledem ke studené válce špatné světlo na celý národ.

Své obavy si zapisoval do deníku

Rogozov si před operací vedl deník, kam zapisoval své obavy ze zákroku, ale i to, jak se aktuálně cítí. „Včera v noci jsem vůbec nespal. Bolí to jako ďábel,“ stálo v jednom ze záznamů.

Přestože byl ze všech členů expedice jediným lékařem, bylo jasné, že bez asistence se neobejde.

Proto rozdělil ostatním úkoly. Někdo podával nástroje, další měl na starosti světlo a jiní drželi zrcadlo, aby měl chirurg přehled o tom, co zrovna provádí. To ale nakonec padlo, protože ho převrácený odraz mátl.

Celková anestezie nepřipadala v úvahu

Samozřejmě kolegy musel připravit na to, že je možné, že ztratí vědomí. Už před dnem D byli pochopitelně bílí jak stěna.

Muž musel operovat v lokální anestezii. Byl to skutečný profesionál, protože jakmile si dal první injekci, přepnul do provozního režimu.

Silně krvácel, slepé střevo si i poranil a musel ho zašít. Brzy však zjistil, že to mohla být už jen otázka jednoho dne, a apendix by mu skutečně praskl.

Nicméně dvouhodinovou operaci úspěšně dokončil, a ještě zvládl instruovat své pomocníky ohledně úklidu místa činu.

Čtrnáct dní a už zase fungoval

Až poté, co bylo důkladně uklizeno a umyto, spolkl antibiotika a prášky na spaní.

O dva týdny později se hrdina Rogozov vrátil ke svým běžným povinnostem.

Autor: Šárka Blahoňovská


Související články