Japonské vylodění u Kota Bharu, místo nejtěžších bojů v Malajsii

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
KualaLumpur
KualaLumpur

Počátek války na asijsko-pacifickém bojišti má většina lidí spojený s leteckým útokem na americkou základnu v Pearl Harboru. První bitva na tichomořském bojišti začala ale ve skutečnosti o celou hodinu dříve, než se japonské letouny zjevily nad Havají.

Kromě mnohem větší pozornosti, které se dostává útoku na americkou flotilu, napomáhá zmatení nepoučeného zájemce o historii i fakt, že vyloďování císařských sil v britské Malajsii probíhalo na druhé straně mezinárodní datové linie, než je zmíněný Pearl Harbor. To znamená, že začátek malajské operace je datován k 8. prosinci 1941, zatímco datum útoku na Havaj, který začal o 70 minut později, k 7. prosinci. Nic to ale nemění na tom, že i tyto události je třeba si připomínat. Místem nejtěžších bojů bylo potom v Malajsii v prvních dnech japonské agrese místo s exotickým jménem – Kota Bharu.

Zdroj: Australian War Memorial

Proč Malajsie? Proč Kota Bharu?

Hlavní strategický cíl japonské expanze tvořilo nerostné bohatství soustředěné v oblasti Holandské východní Indie. Plán pro jeho získání počítal s postupem ve dvou hlavních osách, z nichž jedna mířila přes Filipíny směrem na jih, druhá skrze Malajsii. Dobytím těchto dvou prostorů by Japonci sevřeli Holandskou východní Indii do pomyslných čelistí svěráku a cesta k jeho dobytí by byla volná.

Komplexní plán operací pro první fázi války tak zahrnoval mimo jiné i útok na Filipíny a britskou Malajsii. Za svůj hlavní opěrný bod v oblasti považovali Britové samozřejmě pevnost Singapur, který rádi označovali za nedobytný, především kvůli palebné síle namířené směrem k moři. Japonci ale neměli v plánu útočit na Singapur z moře, jejich plán počítal s vyloděním v severní části Malajsie a s následným postupem k Singapuru. Pro realizaci vylodění bylo pro ně zásadní eliminovat nebezpečí, které představovalo letiště Kota Bharu, ze kterého mohli k útokům na Japonce vzlétat britské a australské letouny. Bylo tak zřejmé, že Kota Bharu se musí stát jedním z úplně prvních cílů celého japonského tažení.

Invaze

Již 6. prosince hlásil australský průzkumný letoun velký japonský svaz sestávající z bitevní lodě, křižníků i transportních lodí. Podle kurzu mířil buď do neutrálního Thajska, nebo do Malajsie. Hlášení ze 7. prosince již nestačila osádka průzkumné Cataliny RAF odeslat, neboť jí japonští stíhači sestřelily. Na palubě lodí se nacházeli vojáci 25. japonské armády generála Jamašity, konkrétně jednotky ze stavu 5. divize určené pro vylodění u Pattani a Songkhla na východním pobřeží Thajska, a 5200 mužů, veteránů z bojů v Číně, z 18. divize mířících právě ke Kota Bharu.

Zdroj: Wrecksite.eu

Kota Bharu byl poměrně dobře bráněný opěrný bod, na plážích byly rozmístěny, miny, zátarasy a přístupy z pláží byly bráněny statickými bunkry. Velitelem britské obrany byl generál B. W. Key, jemuž podléhali muži 8. indické brigády, 21. baterie horského dělostřelectva, 73. polní baterie 5. polního pluku královského dělostřelectva a 17. Dogra pluku od britské indické armády. Bitva začala ve chvíli, kdy se invazní jednotky začaly přesouvat z transportních lodí do malých člunů a doprovodná plavidla začala ostřelovat pobřeží, okolo 00:30. Obránci palbu opětovali z kulometů i děl a způsobili Japoncům těžké ztráty. Na invazní plavidla útočila i letadla 1. perutě RAAF, kterým se i přes vlastní ztráty povedlo potopit vůbec první japonskou loď celé tichomořské války – Awajisan Maru.

I přes těžké ztráty se Japoncům podařilo na plážích vylodit cca 3 tisícovky mužů, kterým se za cenu prakticky sebevražedných ztečí podařilo zničit bunkry v jižní části pláže a zatlačit obránce dále do vnitrozemí. V 10:30 proto nařídil generál Key pokus o protiútok a znovudobytí ztracené části pláže. I přes dílčí úspěchy však tento pokus selhal, stejně jako druhý protiútok v odpoledních hodinách. Ve chvíli, kdy se setmělo, se Japoncům čím dál častěji podařilo pronikat přímo mezi obránce a generál Key cítil, že akutně hrozí průlom obranné linie. Požádal proto své nadřízené, generála Barstowa, velitele 9. divize, a generála Heatha, velitele III. Sboru, o povolení ústupu.

Dovětek

Bitvu o Kota Bharu popisovali japonští vojáci jako vůbec nejtěžší v celém malajském tažení. Japonské prameny udávají vlastní ztráty na úrovní 320 mrtvých a 530 zraněných, Britové ztratili 70 mrtvých, 35 nezvěstných a 360 zraněných mužů. Britský ústup v Malajsii definitivně skončil 15. února 1942 v Singapuru, v bitvě, kterou Winston Churchill popsal jako „největší vojenskou katastrofu v dějinách Británie“. Při obraně Kota Bharu ale britští, malajští i indičtí vojáci prokázali maximální bojovou morálku, míru sebeobětování a své vysoké bojové kvality.

Autor: Martin Straka


Související články