Chtěli rychle a snadno zbohatnout. Zlatá horečka ale přinesla dřinu, chlad, únavu a povětšinou nešťastný konec

od Nikola Jaroschová
Zdroj: Commons.wikimedia.org

Psal se rok 1896, když v podstatě náhoda dvou zamilovaných lidí odstartovala v Kanadě jev dnes známý jako zlatá horečka. Stovky lidí pod vidinou rychlého zbohatnutí opustily své práce a domovy a vydaly se na sever pátrat po zlatě. Nikdo z nich ale netušil, že v původních situacích by se měli lépe.

Už roky se po pustinách Yukonu v Kanadě potulovaly stovky prospektorů. Málokomu se ale podařilo najít víc než pár zrnek. Až do 16. března 1896, kdy George Carmack a jeho indiánská žena našli větší množství zlata.

O jejich nálezu se rychle rozšířily zvěsti po okolí, o rok později bylo místo zaplněno těmi, kteří ještě donedávna vedli malá města, vykonávali práci úředníků či policistů.

Ti všichni se rozhodli raději vyrazit na výpravu za zlatem než pokračovat dál ve vykonávání své povinnosti.

Část výbavy poponesli a museli se vrátit pro další. Nehostinnou trasu na Klondike absolvovali mnohokrát

Oblast Klondike, kam se většina zlatokopů snažila tou dobou dostat, byla odlehlá od ostatního okolního světa. Až třicet kilometrů do kopce po strmých kamenitých cestách a v mrazivém počasí tak lidé zvyklí vysedávat v teple kanceláří zdolávali jen obtížně.

Navíc veškerý náklad museli vláčet na vlastních zádech. Oblečení, těžká zlatokopecká výbava, jídlo. Toho musely být zásoby na celý rok, jak předepsala kanadská vláda. Většina z prospektorů ušla vždy s částí výbavy kus cesty a vrátila se pro další náklad. Takto absolvovali mnozí trasu až třicetkrát.

Takzvané zlaté schody, které byly poslední etapou výstupu, zdržely mnohé i několik týdnů. Osm set metrů dlouhé úzké schody se totiž kvůli obrovským zástupům daly vyšplhat pouze jednou za den.

Aby tak zlatokopové vynesli veškerou svou výbavu, mnohdy se museli vracet několik dní po sobě. I to byli ale ochotni přetrpět pro trochu zlata.

Pouhý boj o přežití. Zlatá horečka stála životy stovky zlatokopů

Mnoho prospektorů zemřelo už na cestě ke zlatým schodům. Padli vyčerpáním či zimou. Některé při výstupu pohřbila lavina. Ani to ale neodradilo ostatní v pokračování.

Po doražení na místo k Benetovu jezeru nastal pro mnohé další zlom. Ti, kteří nedorazili včas, a nemohli tak odplout s lodí, trávili na jeho břehu ve stanech celou krutou zimu a čekali na další příležitost. I to stálo mnohé život kvůli obrovské zimě či nedostatku potravin. Odvážnější si přes zimu postavili lodě.

V květnu, když konečně pukly ledy na jezeru, více než sedm tisíc lodí vyplulo na osm set kilometrů dlouhou trasu po proudu vody. I v této části výpravy mnoho lidí zahynulo. Ať už kvůli peřejím nebo nekvalitně postaveným lodím.

Ti, kteří přežili, nakonec stejně hořce zaplakali

Prospektoři, kteří přežili celou dlouho cestu, dorazili nakonec do městečka srubů a stanů. Na místo plné nonstop otevřených salonů a prostituce, bez kanalizace a tekoucí vody.

Třicet tisíc nově příchozích čeká ale velké zklamání. Od původního nálezu zlata totiž uplynuly dva roky, a všechny pozemky tak už byly zabrány místními prospektory. Přes šedesát tisíc osob tak zahynulo na cestách zcela zbytečně.

Ti, kteří přežili, se tak stali pouhými pracovníky již vážených prospektorů, nebo se na vlastní pěst pustili do hledání nových nalezišť. Úspěšnost ale byla nulová.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články